DSS: Epilog

19. června 2016 v 19:20 | Mira

Epilog



Bolest přišla znenadání. Ukrutná, ostrá bolest jí projela předloktím. Přestala zápasit a podívala se na svou ruku. Mapeste byla pevně zakousnutá v její kůži, v jejím mase. Dela vykřikla. Její hlas plný zoufalství, bolesti a beznaděje se rozlehl pustým okolím. Nikdo ji neslyšel, nikdo jí nepřispěchá na pomoc. A i kdyby, postrádalo by to smysl. Ona už byla ztracená.
Mapeste pomstychtivě skousla ještě víc, ale odezvu od Dely již nedostala. Spokojeně odstoupila stranou. Odhalila krví potřísněné zuby v dravém šklebu. Labužnicky si po nich přejela jazykem a každou rudou skvrnku si olízla.
Dela se zlomeně sesunula k zemi. Od místa kousnutí se jí žilami šířilo podivné horko. Rána získávala nezdravý, infikovaný nádech.
Byla nakažená. A poblíž není nikdo, kdo by ji ušetřil krutého údělu v roli nemrtvého. Jejím osudem bude ploužit se po zemi, požírat živé a čekat, dokud se někdo přece jen neosmělí a nezničí její hnijící tělo.
Dum spiro, spero. Stále dýchala, avšak už nevěřila…

***

Erastovi přejel mráz po zádech a z nevysvětlitelného důvodu ho bodlo u srdce. Cítil se, jako by právě ztratil něco nesmírně cenného.
"Eraste?" oslovila ho měkce Marcy, která vycítila, že se celý najednou napjal.
"Hm?"
"Děje se něco?" zeptala se starostlivě.
"Asi ne. Jen jsem měl takovej divnej pocit," usmál se na ni falešně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama