Mechanický pomeranč (Anthony Burgess)

3. června 2016 v 23:46 | Mira
Oficiální anotace:
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala "klasikou". A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v "kultovní". Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.



Recenze:
Zmínku o Mechanickém pomeranči jsem zaregistrovala kdysi dávno, ovšem vážný zájem jsem o tuto knihu začala mít až v okamžiku, kdy jsem se dozvěděla, že v ní jistou inspiraci našel spisovatel Mark Lawrence pro mou oblíbenou fantasy sérii Roztříštěná říše. Hlavní postava Mechanického pomeranče, Alex, se stala předlohou pro hlavního "hrdinu" Roztříštěné říše, Jorga. A toho já úplně zbožňuju.

Když jsem si na Mechanický pomeranč pročítala jiné recenze, našla jsem jak velmi pozitivní, tak i velmi negativní ohlasy. Jsem ráda, že jsem se negativními názory nenechala ovlivnit a tuto knihu si přečetla. Jednak mám odškrtnutou další maturitní četbu, jednak jsem si přečetla zajímavou a velice originální knihu.

Nejlepší věcí, řekla bych, je "jazyk týnů", jak autor nazval svůj vymyšlený slang. Klobouk dolů před překladatelem knihy. Musel udělat pořádný kus práce. Zpočátku jsem musela nahlížet do slovníčku na konci knihy, abych se ujistila o významu některých výrazů, avšak zhruba po první kapitole slovníčku již nebylo třeba. Jazyk týnů mi přijde hrozně nakažlivý. Po dočtení jsem měla nutkání nějaká ta slovíčka použít a pořád mi nabíhala v hlavě. Je to prostě chorošný, frendíci moji.

Kniha je celkově dost nabitá akcí a má spád. Pěkně odsýpá a nikde nezadrhává. Ze začátku se zdá být úplně bez zápletky, jelikož první část je v podstatě zaměřená pouze na páchání násilí, což někomu může připadat jako mizerná náplň příběhu, ale ve druhé části se příběh začne odvíjet jiným, zajímavějším směrem.

O postavách se nic moc říct nedá, jelikož kromě ústřední postavy, Alexe alias Pokorného Vypravěče, se žádné jiné autor nevěnuje do hloubky. Jak Alexova partička frendíků, tak i ostatní jsou zobrazováni pouze povrchově, což je možná trochu škoda.
Každopádně Alex je dost zajímavý na to, aby absenci jiných postav vyvážil. Jeho charakter se dá shrnout do jediného slova: psychopat. Násilnický, krutý a, což je nejhorší, inteligentní psychopat. A já ho mám stejně ráda. Připouštím, že mám možná úchylku na podobné existence, protože kromě něj mám v oblibě výše zmíněného Jorga (který je vážně Alexovou věrnou kopií) a Ramsaye Boltona ze Hry o trůny, který taky zrovna není žádný anděl. Nutno dodat, že jsem si ho tolik zamilovala až po shlédnutí filmové adaptace Mechanického pomeranče, kde si Alexe zahrál skvělý Malcolm McDowell. Jeho herecký výkon je v tomto případě naprosto epický a já si lepšího Alexe dokážu představit.
Kamarádka, která tuto knihu má teď rozečtenou (samozřejmě jsem ji ke čtení donutila já, doslova jsem jí Mechanický pomeranč vnutila Smějící se), Alexe nesnáší. Jako postava je jí nesympatický a řekla bych, že opravněně.

Za sebe můžu Mechanický pomeranč doporučit. Od jiných knih se velmi liší, čímž čtenáři nabízí nezapomenutelný a originální prožitek z četby. A určitě se mrkněte i na film. Je od Stanleyho Kubricka, což znamená kvalitu

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama