Šnečku, šnečku...

19. června 2016 v 14:14 | Mira |  Myšlenkové pochody
Tentokrát jsem vůbec nemusela dumat nad tím, co dnes vydám. Před rozjímáním nad dalším článkem mě zachránili moji noví domácí mazlíčci. Už z názvu článku je snad jasné, že se jedná o šneky.



Moji noví zvířecí kamarádi nejsou jen tak ledajací šnečci. Vůbec si nemyslete, že mám doma nějaké hlemýždě, které jsem si nachytala před domem. To ani náhodou. Ne, ne, doma mám tři zástupce achatiny.

Předně bych ráda něco málo napsala k tomuto šnečímu druhu, protože jistě ne všichni vědí, "vo co go". Samozřejmě nejsem žádný znalec, pouze jsem si udělala malý "výcuc" informací ze všemožných českých i zahraničních blogů, abych se na malé potvůrky připravila a věděla, do čeho jdu.


Něco málo o achatinách
Achatiny, nebo česky jednoduše oblovky, patří k největším suchozemským plžům. Vůbec největším suchozemským plžem je achatina achatina (achatina obrovská), jejíž ulita může dorůst až do úctyhodných třiceti centimetrů. Tito tvorečkové obývají tropické oblasti Afriky, ovšem lidskou činností byli zavlečeni i do jiných částí světa. Například v Americe se oblovky staly vážnou hrozbou kvůli rozšíření ve volné přírodě. Jsou velice žravé a pokud dojde k jejich rozšíření na místě, kde nemají žádného přirozeného nepřítele, může dojít k velké šlamastyce.
Samozřejmě existuje mnoho rozličných druhů achatin, které se od sebe liší nejen velikostí, ale i barvou a vzorováním ulity a jejím tvarem.

Já mám doma oblovky žravé (achatina fulica), které naštěstí nepatří ke gigantům typu achatina achatina. Co jsem tak vyčetla, jejich velikost nepřekročí dvacet centimetrů… doufám.

Proč zrovna šneci?
Možná by vás mohlo zajímat, jak mě vůbec napadlo pořídit si domů něco takového. Odpověď je prostá: já s tím nemám nic společného. Jednoho krásného dne jsem šla na návštěvu k mému dědovi. Po té, co mi naservíroval výborný oběd, nasadil takový ten zářivý americký úsměv a pronesl: "Nikolko, budeš mít šneky." O týden později mi šneky opravdu přivezl. A to je vlastně celé. Takhle jsem se k nim dostala. Výborná story, že? Smějící se
Avšak šneci jsou nenároční a péče o ně mi zabere pouze pár minut ráno a večer, když nepočítám "mazlení".


Šnečí trio se představuje
Jsem tedy šťastným vlastníkem tří devíticentimetrových šneků. Vzhledem k jejich velikosti se nejedná o úplná šnečí miminka, ovšem dospělé, myslím si, také nejsou. Takže bych se neměla bát snůšky vajíček. Snad.

I když jsou šneci hermafrodité, já se rozhodla na tohle nehrát a dát jim jména nezávisle na jejich oboupohlavnosti.
Sice jsou si dost podobní, ale i tak je od sebe rozpoznám. Teď tedy přímo k mým malým přátelům.


Jelikož dámy mají přednost, začneme šnečicí (měla bych si přestat vymýšlet ujeté neologismy Smějící se ). První z mého tria jsem pojmenovala Gwendolyn. Jména jsem nevybírala náhodně, ale tak, aby měla spojitost s něčím, co mám ráda nebo je pro mě typické, což ve výsledku odnesly knihy a moje povídky. Ti, kdo Jinosvětí navštěvují se skálopevnou pravidelností a poslušně čtou i mou tvorbu, konkrétně příběh Dum spiro, spero, si možná pamatují, že v tomto příběhu se objevila postava Gwendolyn Turnerová. Nepatří k hlavním tahounům tohoto příběhu, avšak já ani nechtěla pojmenovat šneka po nějakém hlavním aktérovi. Navíc se mi líbí ulítlé věci a jméno Gwendolyn mi přijde dostatečně střelené na moje poměry. A aby toho nebylo málo, Gwendolyn Morgan z Holyheadských harpyjí patří do Harry Potter universa, jak jsem si dnes přečetla.
Někdy jí říkám Gwen, Wendy nebo Doly, jak se mi zrovna chce. Z celé party je nejžravější. Fakticky hrozná nenasyta.

Druhým šnekem je Alexandr. Nejenže se mi jméno Alexandr líbí, ale je to i jméno hlavní postavy z knihy Mechanický pomeranč, kterou úplně zbožňuju. Toto jméno bylo jasnou volbou už od první chvíle. Alexandr miluje vodu. Každou chvíli se rozplácne do mističky s vodou, kterou mají v teráriu, a lenoší tam. Nebo se producíruje po stěnách terárka, jakmile skončím s rosením. Včera jsem šneky zkoušela koupat (nebojte, nehodila jsem je do vany) pod opravdu slaboučkým proudem tekoucí vody a i tato vodní kratochvíle se mu strašně líbila. Zkrátka vodní živel.

Posledním šnečkem je Roland. Pro jeho jméno jsem našla inspiraci v knize Stephena Kinga Pistolník. Postava Rolanda z Gileadu patří k nejzajímavějším, na než jsem v literatuře narazila. A celkově na mě Pistolník udělal velký dojem. A vy jistě víte, že Stephen King je můj nejoblíbenější spisovatel.
Navzdory svému jménu je Roland totální lenoch. Rád pospává v rohu terárka nebo polehává v misce s vodou, pokud ji tedy zrovna neokupuje Alex. Na druhou stranu má nejkrásnější ulitu.

A jak šneky od sebe rozeznám? Nejjednodušší je odlišit Alexandra. Na rozdíl od zbylých dvou šneků má tmavý vrchol ulity. Těžší je rozeznávání Wendy a Rolanda, protože jsou si podobní jako vejce vejci. Gwendolyn má ale na povrchu ulity jeden ze světlých proužků takový tlustší, že vypadá skoro jako skvrnka, zatímco Roland má všechny proužky pravidelné a je jich mnohem víc. Každopádně všem musím stejně okukovat ulitu, abych poznala, který je který. Jinak jsem nahraná Smějící se

Doufám, že se vám článek o mých přírůstcích líbil. Čas od času o nich ještě něco napíšu, protože jsem z nich unešená. Člověk by si řekl, že šneci jsou nudní, slizcí a nezajímaví, ovšem opak je pravdou.


Btw ještě bych se chtěla omluvit, že v pátek nebyla recenze. Bude dnes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama