Dědictví: 3. kapitola

6. července 2016 v 21:23 | Mira
Dneska trochu kratší Smějící se


Kapitola III. - V Katorasu

Z deníku Kaylin, 32. roku vlády Riona III.
Milý deníčku,
Vydíš že píšu milý s "ý"? To mě naučil arcimág! Říkal že se budu muset učit eště i gramatyku a takoví věci co mě v sirotčinci nenaučili předtím než sem utekla. Ale o tom nechci psát.
V Katorasu sem už týden a je to moc heský místo. Mám strašně heskej a velkej pokoj. Jen sama pro sebe! Vydím na celý město. Mám to tu ráda.
Arcimág mě každý den učí i kdiž na mě nemá moc času. Má fakt hodně práce. Ale říkal, že základy mě chce naučit sám a pak že mě může učit někdo jinej a
Už musím jít. Arcimág mě chce vydět!

Kaylin poslušně cupitala za arcimágem a téměř si vykroutila krk, jak se snažila sledovat veškeré dění v Katorasu. Udivovalo ji, jak se toto město lišilo od jejího předchozího domova.
Katoraské ulice příjemně voněly po bylinkách, vonných svíčkách a jídlech, která se prodávala v pouličních stáncích. Vše se blýskalo čistotou a upraveností. Domům vévodil světlý kámen a tmavé dřevo. Mnoho oken zdobily truhlíky s pestrobarevnými květinami.
Nejúžasnější však byli všudypřítomní mágové. Akvamanti ovládající vodu oblečení v různých odstínech modré. Pyromanti, pánové ohně, v červených, zlatých, oranžových a žlutých barvách. Aeromanti, čarodějové vzduchu, kteří preferovali bílou a stříbrnou. Fulgumanti ve fialových rouchách, jejichž příkazy poslouchaly blesky a částečně počasí. A nakonec geomanti, lidé, jimž sloužila sama zem. Ti se poznali podle zelené a hnědé barvy oblečení. A mezi mágy se potloukali obyčejní lidé, kteří jim důvěřovali a nebáli se jejich moci.
"Páni," neudržela se. Prožívané emoce musela nějak ventilovat.
"Líbí se ti tady?" otázal se arcimág a kývnutím pozdravil procházející dvojici fulgumantů.
"Moc!" vyhrkla nadšeně, díky čemuž sklidila jeho pobavený smích. Arcimágovo roucho kombinovalo všechny barvy, jež mágové nosili, přesto však bylo honosné a nenašla se na něm ani stopa po nevkusu. Kaylin opět věnovala pozornost okolí. Všimla si mágyně držící v ruce dlouhou hůl s broušeným křišťálem na konci směřujícímu k nebi. Zatahala svého průvodce za rukáv a ukázala na ženu.
"Proč má tu hůl?" zajímala se.
"Někteří mágové, jejichž magická moc není příliš velká, si vypomáhají magickými holemi. Víš, magie je všudypřítomná. Ve vzduchu, vodě, zemi… všude. Magická hůl tuto moc dokáže čerpat z okolního prostředí a shromažďovat ji v sobě. Každý z pěti aspektů Přírodní magie má přiřazený jeden kámen. Ta dáma má na holi křišťál, což znamená, že je aeromágyně a její hůl jí tak pomáhá při aeromancii."
"A jak se taková hůl vyrábí?" vyptávala se dál.
"Proces její výroby je velmi složitý a já sám o něm příliš nevím. Omlouvám se, ale víc ti k němu nepovím."

Z deníku Kaylin, 32. roku vlády Riona III.
Milý deníčku,
neska mě arcimág vzal na dlouhou prochásku po Katorasu. Bylo to heský. Koupil mi hodně novích šatů a nechal my ušít roucho. Bude šedý protože ještě nevíme co za magii budu ovládat a tak nevíme ani barvu. Sem docela unavená ale mám pár novích knížek a chci se na ně podívat. Asi jsi přečtu knihu Mistři ohně protože sem neska ve městě vyděla několik pyromágů. To co s ohněm dokázali bylo úžasný. Taky to chci umět. Arcimág mě zatím učí jen teoretický věcy nebo normální věcy co sem se nestihla naučit v sirotčinci. Nemůžu se dočkat až se budu učit opravdovou magii.

Kaylin si ještě jednou prohlédla svůj zápis a dlouze zívla. Rozhodla se, že četbu nechá na zítřek. Únava přece jen byla silnější než touha po vědění. Navíc její schopnost orientovat se v tištěném textu nedosahovala příliš valných kvalit, proto jedno slovo četla několikrát. I toto se Viscardi rozhodl napravit a trpělivě dívku učil.
Předtím než ulehla se ještě na okamžik zastavila u okna a láskyplně si prohlédla noční Katoras, který v záři magických ohňů vypadal snad ještě impozantněji než za denního světla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama