Dědictví: 6. kapitola

27. července 2016 v 23:20 | Mira
Sakra, to mi nikdo nemohl říct, že je dneska středa? Smějící se Jak mám prázdniny, tak mi dny splývají do sebe a nezabrání tomu ani fakt, že chodím na brigádu.


Kapitola VI. - Dcera

Zahrady patřící ke Katoraskému sídlu mágů opravdu dokázaly bravurně rozptýlit rozrušenou mysl. Kaylin se procházela a nechávala se unášet všemi okolními krásami.
Pestrobarevné květiny, mnohdy velice exotického vzezření, hrdě vystavovaly světu plné květy a užívaly si slunečního svitu. Svými omamnými vůněmi lákaly hmyz dychtící po jejich sladkém nektaru.
Každou z písčitých cestiček, jež se rozbíhaly po všech koutech zahrad, lemovaly perfektně zastřižené keříky s drobnými bobulemi nebo nenápadnými kvítky. Kaylin přejížděla špičkami prstů po jejich jemných a malinkých lístcích. Tu a tam si všimla, že keříky poskytují také provizorní útočiště milencům, kteří si za hradbou z větviček šeptali sladká slůvka. Od nich v rozpacích odvracela zrak.
Brzy ji přestalo bavit bezcílné bloumání. Našla si jedno odlehlejší místečko ve stínu košaté jabloně a uvelebila se na hebkou trávu. Zalitovala, že s sebou nemá žádnou knihu. Na druhou stranu jen tak ležet se zavřenýma očima a na nic nemyslet, nic nedělat, mělo taktéž něco do sebe.
Jistě by se pohroužila do spánku kvůli brzkému vstávání, kdyby ji nevyrušila skupinka chlapců, noviců. Usídlili se kousek od ní a vedli živý, hlučný rozhovor. Celkem jich tam sedělo pět. Z toho dva geomanti, jeden aeromant, jeden akvamant a jeden pyromant. Právě pyromant si její přítomnosti všiml. Zuřivě k ní zagestikuloval, čímž upozornil zbytek.
"To je ona!" vyjekl. Chlapci vstali a zamířili si to k ní. Kaylin se bleskově vyšvihla na nohy. Roky strávené v Ladosu ji naučily být stále ve střehu. Ačkoliv věděla, že na půdě mágů se nemá čeho obávat, starým zvykům se těžko odvykalo. Skupinka se zastavila ve vzdálenosti několika kroků od ní. Prohlíželi si ji spíše zvědavě než útočně. Přesto zůstávala napjatá.
"Myslíš, že to je vážně ona?" promluvil aeromant pochybovačně.
"Jasně!" potvrdil pyromant přesvědčeně.
"Ehm kluci, co kdybychom se představili? Chováme se jako banda nevychovanců." Akvamant na ni rozverně mrknul.
"Hmm, proč ne. Já jsem Coran Estat. Můj otec je vévoda Kaes Estat, možná jsi o něm slyšela." Pyromant hrdě zvedl bradu. Kaylin o jeho otci sice nikdy neslyšela, ale k obdivu jí stačil pouze vévodský titul. Coran vypadal každým coulem jako šlechtic. Plavé vlasy měl upravené dle poslední módy, obličej jemných rysů zachovával povýšený výraz a hrdé držení těla jen podtrhovalo celkový dojem.
"Rem Vestin. Určitě znáš mou mámu, Cordeiu Vestin."
"Velemágyni Vestin?" ujišťovala se. Arcimág jí během cesty z Ladosu do Katorasu vyprávěl o poměrech v Katoraském sídle mágu. Samozřejmě nejprve se zmínil o hierarchii. V čele stál on, arcimág. Neřídil chod pouze svého města, ale měl vůdčí funkci i ve Spolku dyležských mágů. Hodnost arcimága směl mít pouze jeden jediný člověk. Druhé nejvyšší postavení měla Rada pěti, tedy pětice velemágů, z nichž každý zastupoval jeden z živlů. Každé sídlo mágů mělo svou Radu pěti. Velemágyně Vestin byla v Katorasu jediným velemágem ženského pohlaví.
"Přesně tak," potvrdil Rem. Na to, jak vysoce postavenou funkci jeho matka vykonávala, působil skromně. Vlasy barvy, kterou by děti z Kaylinina sirotčince škodolibě definovaly jako pochcanou slámu, mu trčely všemi směry. Nepřipadal jí nijak zvlášť hezký, pozornost však přitahovaly jeho oči. Ani modré, ani zelené, ale fascinující kombinace obou.
Do představování se dal první z geomantů. Jako jediný z chlapců měl vlasy dlouhé, svázané do uhlazeného ohonu. I takto se dříve česali šlechtici, avšak v dnešních dnech se podobné účesy u mužů považovaly za vyšlé z módy.
"Naesus Tul," natáhl k ní ruku zdobenou velkým množstvím zlatých prstenů. Evidentně pocházel z velice zámožné rodiny. Kaylin upoutala i jeho snědá kůže. Musel přicestovat z nějaké slunné země.
"Nae, prozraď tady slečně Zatím bezejmenné, kdo je tvůj otec," vyzval jej Coran.
"Nemusí to vědět," odpověděl ledabyle geomant.
"Ale musí! Tady náš kamarád pochází z jihu. Leží tam jedno pěkné, bohaté královstvíčko. Jmenuje se Tulské království. Vládne mu král Gall Tul…" Vyčkal než dívka vstřebá informace a následně se bavil jejím ohromeným výrazem. "Tak tak. Tady Nae je princ."
"Opravdu?"obrátila se na údajného prince. Pokrčil rameny a dál se o ni nezajímal. Druhý geomant se jmenoval Virio Temp, ovšem chlapci jej překřtili na Lišáka. To kvůli zrzavým vlasům, hubenému obličeji zakončenému špičatou bradou a štíhlému, pružnému tělu. Sice nepatřil ke šlechtické vrstvě, ovšem jeho rodina, coby bohatí a prosperující obchodníci, stála ve společenském žebříčku taktéž vysoko. Zbýval poslední člen této vznešené party. Akvamant s hnědou rozcuchanou čupřinou a čokoládovýma očima, který Kaylin připadal nejsympatičtější.
"Namien Gornen jméno mé! Otec i matka jsou členové Rady pěti v Brioském sídle mágů. Ale to nestojí za řeč, raději nám řekni, kdopak jsi ty." Kaylin se ošila.
"Ano, ano! Sídlem se šíří řeči, že arcimág si ze své cesty přivezl nějakou dívku a spekuluje se o jejím původu! Umíráme touhou zjistit, jak to s tebou doopravdy je!" Coran vypadal, že každou chvíli pukne zvědavostí. Ostatní chlapci na ni vyčkávavě hleděli.
"No, jmenuju se Kaylin…" Jak dál? Pokud jim řekne, že je sirotek, okamžitě ji odvrhnou. Lidé jejich postavení by se nesnížili ke stykům s tak bezvýznamnou osobou. Nemohla jim povědět pravdu. Jenže ji nenapadala ani žádná kvalitní lež. Nechtěla je ztratit, toužila po nějakých přátelích.
"Prozradíš nám celé jméno?" naléhal Coran aktivně.
"Kaylin Viscardi. Vidím, pánové, že jste se stihli seznámit s mou dcerou před jejím oficiálním představením." Na dívčino rameno jemně dopadla arcimágova ruka a chlácholivě ji sevřela. Nechápala, co arcimág dělá.
"D-dcera?!"
"Ano, pane Estate, slyšel jste správně. Kaylin celé roky žila u příbuzných z matčiny strany, avšak vcelku nedávno jsem se rozhodl, že je načase podrobit ji řádnému magickému učení. Pokud nás omluvíte, máme poněkud napilno. Jistě budete mít příležitost promluvit si s mou Kaylin později." Viscardi ji odváděl pryč.
"Arcimágu?" špitla tázavě.
"Teď ne. Vše ti vysvětlím ve tvých komnatách."

Z deníku Kaylin, 32. roku vlády Riona III.
Milý deníčku,
Arcimág my řekl že budeme přetstírat že sem jeho cera. Prí tak lépe zapadnu do místní společnosti. Věčina místních mágů je totiš s bohatých nebo šlechtických rodin. Pravdu budou vědět jen velemágové.
Zítra konečně začnu s víukou. Nebudu se učit s ostatníma protože to ani nejde když nejsem zaměřená jen na jeden živel. Zatím se teda budu učit všechny živli. Arcimág povýdal že třeba časem získá převahu jeden živel a já se budu moct učit jako zbitek. Moc se na zítřek těším!
Abych nezapoměla tak arcimág taky říkal že mu mám říkat otče. Bude to divný. A taky povídal že musíme zlepšit můj psaný projef. Prí se na to nedá koukat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama