Naslouchač (Petra Stehlíková)

26. srpna 2016 v 23:23 | Mira
O čem příběh je?
Svět roku 2 346 je zničený válkou, rozdělený na obyvatelnou a zamořenou polovinu. Lidé jsou také děleni. Společnost striktně rozlišuje mezi národem sklenařů - otroků žijících a pracujících v nelidských podmínkách - a lidmi z nížin, kteří vládnou pevnou rukou.
Ač jsou sklenaři všeobecně vnímání jako nižší forma existence a téměř každý jimi opovrhuje, bez nich by svět nemohl fungovat. Oni jediní totiž jsou schopní pracovat se zázračným nerostem sklenitem, z něhož jsou vyráběny nejen pozoruhodné meče, ale je z něj i štít chránící obyvatelnou oblast před jedovatými plyny ze zamořené země.
Třináctiletá Ilan má život ještě těžší než ostatní. Jelikož se narodila bez nemocí a deformací, které běžně sužují sklenaře, byla by kvůli svému pohlaví odvlečena od rodiny. A tak předstírá, že je chlapec.
Když začne slyšet zpěv sklenitu a stane se učněm ve sklenařské dílně, věci se dvojnásobně zkomplikují. Kvůli jejímu talentu si ji do své družiny vybere kapitán pětadvaceti nejnebezpečnějších bojovníků na světě. Ilanin život se ocitá na ostří nože.



Recenze
Vím, že je na takové výroky ještě brzo, ale i tak si troufám říct, že Naslouchač už teď patří k nejlepším knihám, které jsem za tento rok přečetla. Ani se mi nechce věřit, že takový skvost vzniknul z pera české autorky. Tedy ne, že bych českou tvorbu shledávala nekvalitní, to vůbec ne, ale na rovinu - zahraniční autoři jsou přece jen o chlup lepší než tuzemští. Teď jen zbývá Naslouchače přeložit a distribuovat za hranice, protože by jistě zvládnul konkurovat i tamnímu knižnímu trhu.

Tato kniha má jeden obrovský klad. A to sice ten, že si ji užijí čtenáři bez rozdílu pohlaví, díky absenci romantiky. To zajišťuje jednak nízký věk hlavní hrdinky a vysoký věk všech mužů, jednak také její předstírání, že je chlapcem. Docela jsem uvítala knihu, kde po sobě hrdinové v jednom kuse neházejí zaláskované pohledy. Sice je moje averze vůči romantickým příběhům téměř vymícena - převážně zásluhou Sarah J. Maas - ale i tak se hrdličkovskému cukrování pořád ráda vyhnu.
Chybějící romantickou zápletku autorka vynahrazuje povedenou směsicí fantasy, dystopie a k mému obrovskému překvapení i hororu. Ani nevíte, jaké pro mě bylo číst tuto knihu o půlnoci v mylném domnění, že se jedná o čtení naprosto neškodné, a pak narazit na pasáž s Otortenem a nastereou. Samozřejmě sem nebudu vypisovat spoilery, ale… fuj! I na tu krátkou cestu z pokoje do kuchyně pro pití jsem si musela rozsvítit. Naprosto nesnáším vychrtlé, enormně vysoké příšery s abnormálně dlouhými končetinami a prsty. Děsí mě víc než cokoli jiného.
Ovšem na výše zmíněné hororové pasáže a další napínavé okamžiky dojde až ve druhé polovině knihy. První polovina je převážně klidná, poznávací. Takový dějepis lehce skloubený se zeměpisem. V první polovině autorka totiž čtenáře seznamuje se svým světem. Kupodivu veškeré reálie podávala takovou formou, že mě to nejen ani na chvíli nenudilo, ale ba naopak jsem lačnila po dalších informacích.
Je zajímavé, že autorka svůj příběh nezasadila do nějakého jiného světa. Jen si dost přetvořila náš současný. Vylíčila ho dost barvitě a detailně. A především originálně a zajímavě.

Díky ich formě má čtenář vše z první ruky. Navíc je Ilan dost slibnou hlavní hrdinkou. Často jsem zapomínala, že jí je pouhých třináct. Já mít v jejím věku tolik rozumu…
Druhou hlavní postavou je kapitán pětadvacítky Joel. Na něj jsem zpočátku měla dost rozporuplné názory. I když se ho autorka snažila vylíčit jako hlavního klaďase, docela mě vytáčela jeho náladovost. Za ní se však skrývala obyčejná bezradnost. Chudák bojovník zkrátka nevěděl, jak se chovat k dítěti jako je Ilan, a tak to občas dost přepískl. Díky konci jsem mu však všechny jeho přehnané výstupy odpustila.
Docela mě zamrzelo, že ostatním bojovníkům z pětadvacítky se nedostává příliš prostoru. Pokud nepočítám Vargase, který hraje významnou roli. Právě on je mým oblíbencem.
Na druhou stranu je nejspíš dobře, že se autorka mermomocí nesnažila procpat do knihy všechny členy pětadvacítky a spokojila se pouze se zmínkami o nich. Ve výsledku by z toho byl jeden velký guláš a příběhu by to jen uškodilo.

Autorka má příjemný, čtivý styl. Všechna slova zapadají na své místo, žádné není nadbytečné a dohromady vytvářejí famózní celek.

Nejvíc mi vadí otevřený konec. Protože další díl je v nedohlednu.

Hodnocení:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama