Dědictví: 12. kapitola

7. září 2016 v 21:22 | Mira
Jsem ve škole teprve třetí den a už bych potřebovala další prázdniny Smějící se Naprosto netuším, jak zítra přežiju dvě nudné hodiny fyziky Smějící se



Kapitola XII. - Přijdou zajímavé časy

Z deníku Kaylin, 32. roku vlády Riona III.

Milý deníčku,
měla sem mít hodinu s arcimágem ale stalo se něco nečekanýho. Velemág Ramuner se vrátil. Je v bezvjedomý. Právje sedíme na ošetřovně a mystr léčitel se snaží velemágovi pomoct. Vypadá fakt

Kaylin přestala psát a zaposlouchala se do tichého rozhovoru mezi arcimágem a mistrem léčitelem.
"Je na tom zle?"
"Není ohrožen jeho život. Ať mu to udělal kdokoliv, nechtěl ho zabít."
"Dexi Luranis, ta mu to udělala. Byl jsem blázen, když jsem ho za ní poslal."
"Neviňte se z toho, arcimágu."
"Vy to nechápete. Myslel jsem, že Dexi bude poněkud… krotčejší a nechá se dovést do Katorasu bez větších obtíží. Ona je jediným Divokým mágem, jehož bych pustil přes městské hradby. Tím, že zmizela, jsme přišli o skvělou příležitost zjistit něco o Ka-" Arcimág se zarazil a podíval se na děvče tiše sedící v rohu.
"Děje se něco, arcimágu?" zeptala se zmateně.
"Ne. Samozřejmě, že ne. Jen mě tak napadlo, že se tady musíš jistě nudit. Nechceš jít za svými přáteli?"
"Proč ne. Stejně jsme s Remem chtěli trénovat aeromagii. Zatím nashledanou."
"Pořádně si zatrénuj, děvenko!" rozloučil se s ní mistr léčitel vřele.
"Kaylin," oslovil ji arcimág, když sahala po klice.
"Ano?" otočila se s otázku v očích.
"Ví, že jsem tě žádal, abys mi říkala otče…"
"No… dobře. Otče…" Oba muži vyčkali než je Kaylin opustí.
"Dobrá, arcimágu, o co jde?" Farion Viscardi se posadil a vyložil mu vše, co se doposud s Kaylin dělo.
"… a proto jsem chtěl Dexinu pomoc," zakončil. Mistr léčitel se zamračil.
"Inu, vypadá to, že nám právě začaly zajímavé časy…"

***

"Dost ses zlepšila," pochválil ji Rem, když mu poněkolikáté pomáhala na nohy. Každou chvíli ho za Coranova hlasitého jásotu srazila na zem poryvem větru. Měla ovšem podezření, že ji mladý aeromant nechává schválně vyhrát.
"To je zásluha tvojí mámy. Když byl velemág Ramuner pryč, učila jsem se hlavně aeromancii." Kaylin se chlapcům svěřila s tím, že ovládá všechny živly. K její radosti se na ni kvůli tomu nedívali jako na blázna, nýbrž tím u nich získala ještě větší oblibu. Stala se z nich takřka nerozlučná parta. Zvykla si i na odtažité chování Naesuse a Viria. Zjistila totiž, že takoví jsou snad všichni geomanti.
"Jsi až moc skromná," řekl Rem s úsměvem.
"To je pravda!" přitakal aktivně Coran. "Proč zkrátka nepřiznáš, že jsi nadaná? Vždyť jsi dcera arcimága, máš to v krvi!" Kaylin si jen silou vůle udržela vážnou tvář. Nesměla se začít smát, bylo by to podezřelé. Kdyby tak věděli… Jak se tak na ně dívala, byla si jistá, že společně je čeká zajímavá budoucnost.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama