Rudá královna (Victoria Aveyard)

2. září 2016 v 21:11 | Mira
O čem příběh je?
Mare Barrowová se narodila do zvláštního světa. Světa rozděleného krví. Princip je zhruba následující: Narodili jste se s krví stříbrnou? Paráda, gratuluju! Do vínku vám byl dán krásný život v blahobytu. Při troše štěstí navíc patříte k jednomu z mocných rodů a zdědili jste superschopnosti, díky kterým i marvelovští hrdinové zelenají závistí.
Koluje vám v žilách rudá tekutina? No, tomu se říká smůla. Jste odsouzeni k otročení a bídě. Pokud si do osmnácti let nenajdete slušnou práci, odvlečou vás do války, kde pravděpodobně zahynete.
Mare je právě druhým případem. Rudá dívka bez práce, nečinně čekající na odvod do armády. Když však odvod začne hrozit i jejímu nejlepšímu příteli Kilornovi, rozhodne se jednat.
Díky sledu několika událostí skončí jako služebná Stříbrné královské rodiny. Na tomto postu se ale dlouho neohřeje. Vyjde najevo, že ačkoli je Mare Rudá, vládne mocí Stříbrných. Naprostá záhada.
Tím se jí život převrátí vzhůru nohama. Je odtržena od rodiny, předstírá Stříbrnou šlechtičnu a dokonce se musí zasnoubit s druhorozeným princem (Jaká strašná věc, kdo by chtěl za manžela prince, že? Smějící se ) Jenže Mare nemusí čelit jen vlastním problémům. Zaplete se i se skupinou Rudých rebelů, kteří touží po revoluci


Recenze:
Rudou královnu jsem si kdysi chtěla strašně koupit. Zaujal mě název a obálka. Jenže anotace mi nepřišla nějak extra poutavá a nakonec jsem to nechala plavat. Ovšem když jsem na ni narazila v městské knihovně, zkrátka jsem si ji musela půjčit. Já totiž v knihovně popadnu kdeco. A pak se domů plazím s téměř tunovým knižním nákladem, pod jehož vahou mi úpí kosti. Tomu se říká těžký život knihomolův.
Každopádně s Rudou královnou to dopadlo následovně: ihned po dočtení jsem si knihu koupila a nyní nedočkavě vyhlížím druhý díl.

Ovšem docela by mě zajímalo, jak tato kniha vznikala. Dosud se totiž nemůžu zbavit dojmu, že autorka dala na hromadu Hunger Games, Selekci, Divergenci a Skleněný trůn, z této bestsellerové party vycucala to nejlepší a poskládala z toho vlastní knihu.
Ale i když se autorka HODNĚ inspirovala jinými úspěšnými knihami, jde vidět, že do svého díla vložila kus sebe a vlastní nápady, díky čemuž vznikl parádní výtvor.

Rudá královna mě překvapila v mnoha ohledech. Některá překvapení byla příjemná, některá ne. Například jsem zpočátku nemohla skousnout, že se jedná o dystopii. Já totiž nečekala nic jiného než fantasy a kniha se ze začátku jako fantasy tvářila. Pak na mě vybafla slova jako elektřina, kamerový systém, lednice, motorka… Dost mi to vadilo, ale postupně jsem si zvykla. Nic jiného mi ani nezbývalo a navíc i dystopie jsou mým oblíbeným a často vyhledávaným knižním žánrem. A upřímně příběh Rudé královny by do fantasy bez různých technických udělátek ani zasadit nešel. Bez elektřiny ani ránu, ta totiž hraje v knize velkou roli a úzce souvisí s Mare a jejími schopnostmi.

Příběh sám o sobě je docela zajímavý a bavil mě od začátku do konce. Někomu se může začátek zdát zdlouhavý, ale mě jednoduše bavilo poznávat svět a postavy. Ich forma, na kterou mám poslední dobou docela štěstí, tomu dodávala šťávu. Autorka zvolila příjemné tempo. Ovšem konec byl zběsilá a nervy drásající jízda! Jedno z těch příjemných překvapení. Takové zvraty jsem nečekala ani v nejmenším. Nutně potřebuju pokračování, vážně.

Při čtení jsem se těšila na sepisování recenze. Chtěla jsem se totiž pochlubit tím, že já, fanatický milovník záporáků, jsem si konečně zamilovala kladnou postavu. Hm, to mi jaksi nevyšlo. Z mé milované kladné, hodné, dokonalé postavy se vyklubal zloun s velkým Z! Na padouchy už mám asi vypěstovaný šestý smysl a mám je ráda automaticky, aniž bych věděla o jejich padoušství. Tím mi autorka udělala čáru přes rozpočet, ale rozhodně toto odhalení patřilo k výborným příběhovým zvratům.

Postavy mi přišly fajn. Mare sice trpěla vadami, které běžně postihují populaci YA hrdinek: někdy byla příšerně natvrdlá a naivní, rozpolcenost mezi povinností a láskou je jasná, někdy ve mně probouzela násilnické sklony a já toužila po jejím zaškrcení. I tak bych řekla, že patří k těm lepším hrdinkám. Bojovala za svůj lid a neváhala pro svůj cíl udělat cokoli. Vlastní život stavěla až na druhé místo, což je vážně chvályhodné. A taky byla docela potvora, to se často nevidí. Za to má u mě body navíc.
Jenže mi vadil milostný… čtyřúhelník? Čtverec? Ne, čtyřúhelník zní lépe. Existuje takové označení vůbec? Čert to vem.
Mare se plácala v milostném čtyřúhelníku a to mi zkrátka přijde moc. Milostný trojúhelník? Ok, sice je to otřepané, ale dobře. Tři kluky už ne, prosím. Autorka se možná snažila vybočit z řady, ale méně je někdy více. Jeden z této trojice, konkrétně Kilorn, stejně ani nedostal moc prostoru. Za to princ Maven a korunní princ Cal se předváděli co to šlo.
Dlouho jsem nevěděla, koho bych po jejím boku viděla raději. Po přečtení už vím, protože některé události nemůžu ignorovat.
Maven byl jednoduše sladký a Cal… byl Cal. Ke Calovi byla Mare dost nespravedlivá. Tenhle kluk jí zachránil kůži mnohokrát. Nespoléhal se na slova jako Maven, ale své city vyjadřoval svými činy. Dělal chyby, ale kdo je nedělá. Působil jako rozumný panovník, kterým se měl stát. A Mare s ním nebyla spokojená. Divná holka.

Otevřený konec a spousta rozběhnutých zápletek dává autorce do další knihy, Křišťálového meče, velké pole působnosti. Strašně se těším na to, co pro čtenáře připravila.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama