Dědictví: 16. kapitola

5. října 2016 v 22:29
To jste mi nemohli říct, že jsem ve Wrap Up za září zapomněla vyhodnotit nejlepší a nejhorší knihu? Smějící se No, už jsem to doplnila Smějící se

Kapitola XVI. - Dvojsečná zbraň



"Mračíš se," upozornil ji Namien poněkolikáté. Okamžitě pozměnila výraz a nasadila nucený úsměv.
"Co se děje? Dnes nějak nejsi ve své kůži." Coran jako vždy nevynechal možnost vyzvídat. Zvědavě nakláněl hlavu na stranu, čímž jí připomínal zvídavé štěně.
"Nejen dnes," podotknul Naesus a zkoumal ji zpola přivřenýma očima. Ač se geomanti o dění kolem sebe obvykle nezajímali, většina z nich v protikladu k tomu byla velice všímavá, když se na něco či někoho zaměřili.
"Nic se neděje, jen jsem se zamyslela."
"Nad čím?" vypálil další otázku Coran a přisunul si židli blíž k ní. Kaylin převrátila oči v sloup a uvažovala nad tím, že se vymluví a odejde.
"Corane," zaúpěl Namien.
"Ano?"
"Nevyptávej se pořád tak, není to slušné ani příjemné," poučil ho akvamant znalecky. V reakci na to se Coran naježil a započal dlouhou hádku, kterou však Kaylin nevnímala. V myšlenkách se vracela ke knihám, jež jí byly zapovězeny.

Bezměsíčná, hluboká noc jí nahrávala do karet. Za okny táhle kvílel vítr a ona se plížila chodbami. Neodvažovala se posvítit si na cestu, proto se každý krok stával ošemetnou záležitostí. Nesmírně se jí ulevilo, když se dostala až k zavřeným dveřím knihovny.
Potichu je otevřela. Panty, ač nesmírně staré, nevydaly ani hlásku. Kaylin vklouzla dovnitř. Orientace na tomto místě byla obtížná i za denního světla, ovšem v noci se stávalo nalezení příslušného regálu nadlidským výkonem. Navíc ani neměla jistotu, že velemágyně knihy neodnesla, aby se k nim nikdo víckrát nedostal.
Kaylinino podráždění dosáhlo nejvyššího bodu. Nejenže vůbec netušila, kde zrovna je, ale nedokázala ve tmě přečíst ani pomocné štítky. Opatrnost hodila za hlavu a jediným plynulým pohybem si na dlani zhmotnila vesele plápolající ohníček. Samozřejmě modrý, jiný plamen ze sebe vyloudit nedokázala a popravdě, obyčejný oheň dle jejího názoru postrádal krásu. Ten její překypoval výjimečností. S jeho pomocí pak dokázala snadno najít, co potřebovala.
Kaylin si knihy zapáleně pročítala. Zjistila, že pokud jí někdo opravdu ovlivňuje sny, pak je možné mu oplatit stejnou mincí. Pokaždé, když jí neznámý vstupoval do mysli ve spánku, navazoval s ní slabé spojení, které se mohlo stát dvojsečnou zbraní, když jeden věděl, jak na to.
Kaylin se spokojeně pousmála. Tohle si užije.

Z deníku Kaylin, 33. roku vlády Riona III.
Milý deníčku,
právě jsem se vrátila z knihovny. Jsem tolik nadšená, že nemůžu jít spát. Konečně se zbavím svých zlých snů a co víc, vypátrám jejich původce a pořádně mu znepříjemním život. Těším se na to.
Pustím se do toho, jakmile budu moct. Takový čin chce řádnou přípravu. Dozvěděla jsem se, že bych se měla podrobit několika dnům meditace a různých duševních cvičení, čímž se má vlastní mysl zocelí. Přirovnala bych to k broušení nože. Navíc mi to jistě pomůže i v obyčejných věcech. Posílím tak svou schopnost ovládat magii, což také není úplně k zahození.
No, půjdu si lehnout. Sice pochybuju, že usnu, ale pokusím se o to.

Kaylin se do meditačních cvičení pustila s obrovskou vervou. Meditovala ráno po probuzení a večer před spaním. Díky tomu se její mysl opravdu zocelila a ona byla schopná vylepšit své magické dovednosti. Za své úspěchy sklízela chválu jak od mágů, kteří ji učili, tak i od samotného arcimága.
Noční můry pokračovaly, avšak žádná z nich nebyla tak strašlivá, jako ta s mužem z obrazu. Ona si každou užívala, protože každičká jen posilovala její odhodlání.
Jednoho dne, kdy se probudila zalitá potem a roztřesená, se rozhodla, že nastal čas.
Dvojsečná zbraň byla připravená k použití.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama