Dědictví: 18. kapitola

26. října 2016 v 22:54 | Mira
To už je zase středa? Smějící se To je hrůza, jak ten čas letí... Smějící se

Kapitola XVIII. - Dvojí život



Kaylin procházela chodbami a novicové jí uctivě uhýbali z cesty. Respektovali ji, ovšem zároveň se jí mírně báli, i když by to žádný z nich otevřeně nepřiznal. Viděla to na nich. Strach v jejich očích. Cítila jej z nich. A nedivila se.
Ve svých osmnácti letech byla arcimágova nevlastní dcera nebývale vysoká. Převyšovala každou jinou ženu, mnohdy i některé muže. Půlnočně černé vlasy jí sahaly do pasu jako temný splývavý závoj. Rysy jejího obličeje byly tak ostré, že se jeden bál, aby se o ně nepořezal. Zároveň působily sošným, kamenným dojmem. Málokdy se smála. Jednak nerada ukazovaly zuby, které jí přišly až moc špičaté, jednak ji dokázalo máloco pobavit. Pyšnila se štíhlou, pěkně tvarovanou postavou a elegantními údy. Dokázala by být krásná, kdyby nepůsobila tak nebezpečným a odtažitým dojmem. Navíc pozbývala veškeré ženské jemnosti a křehkosti, což odrazovalo téměř všechny nápadníky. Až na jednoho.

Vešla dvoukřídlými dveřmi do knihovny. Zhluboka nasála milovanou vůni knih a vplula mezi jednotlivé regály. Pokud ji něco opravdu dokázalo potěšit, pak čas strávený nad stránkami skvostů, jimiž katoraská knihovna přetékala. Dnes sem však nepřišla, aby čerpala moudrosti zaznamenané na papíře.
"Tak tady jsi," oslovila mladého muže stojícího zády k ní. Pomáhal skupince mladinkých děvčat najít nějakou knihu. Otočil se a hezký obličej mu rozzářil něžný úsměv.
"Zdravím Kaylin. Počkej prosím chvíli." Obrátil svou pozornost zpět k dívkám, které Kaylinina přítomnost dvakrát nepotěšila. "Tady byste měly najít to, co potřebujete, dámy. Nyní mě omluvte." Nevšímal si zklamaných obličejů. Nabídl Kaylin rámě a odváděl ji hlouběji do nitra knihovny, kde se nacházely ty nejstarší knihy a svitky.
"Víš, že s tebou koketovaly? Moc dobře jsem to viděla, Namiene," upozornila jej. Rozesmál se a vyvlékl se z jejího sevření. Objal ji kolem pasu a lehce ji políbil na tvář. Neodtáhla se, ale ani jeho počínání nijak nepodpořila.
"Vím. Jenže jsou to mladé dívky, tak čtrnáctileté. Navíc novicky. Ty koketují s každým mágem pod padesát let. A že takových tady mnoho není. Nemusíš žárlit."
"Nežárlím," odpověděla okamžitě. Namien se ušklíbl, avšak zdržel se komentářů. Velice dobře věděl, že k němu Kaylin nechová jiné city než ryze přátelské. Přesto se k ní nadále choval dvorně a jejím očividným nezájmem o prohloubení vztahu se nenechal odradit. Kaylin se tomu velice divila. Mohl mít tucty dívek. Přesto pouze ji nadevše zbožňoval a nikdy si nestěžoval na její ne moc ideální povahu.
Zastavili se v jedné z mnoha čítáren, což byly místnůstky se sedačkami, křesly a stolky, kam se mohli uchylovat jedinci nebo celé skupinky prahnoucí po soukromí. Samozřejmě v pozdějších hodinách tu páry provozovali i jiné, intimnější věci v naději, že je nepřistihnout.
"Sice nechápu, proč se stále sháníš po tak odporných knihách, ale…" Mávnul rukou na stolek, kde ležela hromádka knih vázaných v tmavé kůži. Z jejich stránek doslova vyzařovaly tíha staletí, kdy zapomenuté ležely v nejzazších koutech nejvyšších polic.
"Namiene…"
"Já vím, já vím. Nemám vyzvídat. Jen mi prosím slib, že se nehodláš zaplétat se Zvrácenou magií. Dělám si o tebe starosti, víš?" Jeho oči se na Kaylin upřely. Vážné, starostlivé a milující. Ani nemrkla, když vypustila z pusy prachsprostou lež:
"Tohle si o mě myslíš? Nikdy, nikdy, nikdy bych nepraktikovala něco takového. Je mi ze Zvrácené magie na nic. Tohle mám jen pro informační účely. Musím vědět, co mě na cestách může potkat." Z části však mluvila pravdu. Už to byla léta, kdy ji její otec posílal za různými účely všude po světě. Dyleh byl nebezpečným místem a ona na svých cestách nejednou stanula v tváří v tvář Divokým mágům. Bojovala i proti těm, kteří praktikovali Démonickou magii. Nesměla podceňovat své nepřátele, což ovšem neomlouvalo její zvrácenou fascinaci veškerými zakázanými odvětvími magie. A už vůbec to neomlouvalo okamžiky, kdy Zvrácenou magii sama užívala.
Namienovi se viditelně ulevilo. Rozloučil se a vydal se za svými povinnostmi pomocného knihovníka.

Kaylin vběhla do svých komnat a spěšně za sebou zamknula. Zamířila do převlékárny a už za chůze ze sebe začala shazovat svršky. Právě strávila několik hodin hraním si na dokonalou dceru a kvůli tomu měla příšerné zpoždění.
Rychle se oblékla do jednoduchého černého oděvu. Za opasek si zastrčila obyčejnou, prostými lidmi vyrobenou dýku. Proti společnosti, s níž se měla dnes v noci setkat, by dýka nepomohla. Žádná lidská zbraň by nebyla nic platná. Ovšem z toho důvodu si ji nebrala. Dýka měla sloužit spíše jako varování. Dávala tím světu najevo, že v případě ohrožení se bude bránit. Co na tom, že její obrana bude spočívat v magii.
Kaylin otevřela okno a vyskočila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama