Harry Potter a prokleté dítě (J. K. Rowling, J. Tiffany, J. Thorne)

28. října 2016 v 21:59 | Mira
Já vím, že měla vyjít recenze na Šepotání, jenže Denda si přála Harryho, tak je tady Harry. Co bych pro kamarádku neudělala Smějící se Doufám, že jsi spokojená, Dendulo S vyplazeným jazykem

Než se pustíte do recenze, tak přidávám varování, že tentokrát je zde enormní výskyt spoilerů.


O čem příběh je?
Naši hrdinové vyrostli a uvolnili místo pro další generaci nadaných kouzelníků a čarodějek. Bohužel mnozí z této generace se rozhodli nekráčet ve stopách svých slavných rodičů a jít vlastní cestou, i když si tím moc přízně nezískali. Albus Severus Potter by mohl vyprávět. Chudák kluk je takovou černou (zmijozelskou) ovcí Potterovské linie. Proto když se mu naskytne možnost napravit jednu z otcových fatálních chyb, nemůže odolat. Do nebezpečného dobrodružství s sebou zatáhne i svého nejlepšího přítele Scorpiuse Malfoye. Tato zmijozelská dvojka se pustí do hrátek s časem a obrátí minulost, přítomnost i budoucnost vzhůru nohama.

Recenze:
Celý svět si myslel, že Relikviemi smrti J. K. Rowlingová udělala za svou úspěšnou sérií velkou tečku a další příběh z kouzelnického universa nikdy nepřijde. Fantastická zvířata a kde je najít jsou pouze chabou náhradou za dobrodružství zbožňovaného nebelvírského tria. Jaké pak bylo překvapení, když přišel osmý díl Harryho Pottera s názvem Prokleté dítě.

Tato divadelní hra hladce navazuje na konec sedmého dílu. Harry, Ron a Hermiona vyrostli. Stali se z nich téměř čtyřicátníci obtěžkáni náročnou prací a rodinnými starostmi. Zejména Harryho Pottera trápí rodinné vztahy. Jeho druhorozený syn Albus je v očích kouzelnického světa jedním velkým zklamáním. Říct, že se nepotatil, je ještě mírné.
Když si shrneme celý odstavec, vyplývá z něj, že kouzlo vyprchalo a nahradilo je laciné rodinné drama. Osmý příběh o Harry Potterovi postrádá vše, co z předchozích knih udělalo fenomén. Jediná věc, která se jim podařila opravdu bravurně, je naprosté pokřivení charakterových rysů původních postav. Takoví Harry a Draco jsou naprosto OOC. Nemluvě o tom, že naopak nové postavy nemají páteř a po stránce charakterové je předčí i hlávka salátu. Tedy až na Scorpiuse, který je snad jediná kvalitní postava. A taky to nemá doma lehké.
Vztah rodičů a dětí je určitě dobré téma - pro jiné knihy. Potterheads z něj opravdu odvaření nebudou, ti prahnou po jiných, mnohem kouzelnějších věcech.

Celá kniha mi dost připomínala amatérskou fanfikci. Vlastně jsem četla mnoho fanouškovských příběhů, které byly stokrát lepší.
Rowlingová měla každý příběh pěkně vymazlený. Každá kniha nabízí vždy nějaké nové informace ohledně kouzelného světa a navíc se pyšní skvostnou zápletkou. V Prokletém dítěti chybí i tohle.
Cestování časem, což je ústřední motiv knihy, vskutku příliš originality nepobral. Už nějaký pátek je tohle populární ve fantasy, sci-fi a určitě v mnoha jejich subžánrech. Navíc jakmile se začne vrtat do minulosti, často je to velký průšvih a autor si prokáže akorát tak medvědí službu. Především mi přišlo vtipné, že když Albus se Scorpiem mají možnost napravit libovolnou chybu v minulosti, vyberou si zrovna záchranu Cedrica Diggoryho, jedné z nepříliš podstatných postav. Já být na jejich místě, nažhavím obraceč času a… co já vím, nějakou humánní cestou eliminuju Voldemorta (humánní cestou? kecy! vzala bych kalašnikov… to by byla upgradovaná avada kedavra v mém podání Smějící se ) nebo když už bych si chtěla hrát jó na samaritána, tak zachráním život třeba Lupinovi, Siriusovi, Severusovi… vždyť je tolik postav, které by si život zasloužily. A oni si musí vybrat zrovna Cedrica.


Kniha je místy neuvěřitelně překombinovaná a některé prvky jsou naprosto mimo mísu - třeba taková čarodějka s vozíkem v bradavickém expresu. Některé postavy se v knize objevují jen proto, aby na čtenáře dýchl závan nostalgie a nemají žádný význam pro děj - Umbridgeová. Místy se objevují naprosté hlouposti - jak Scorpius a Albus sehnali něco z Rona, Hermiony a Harryho, aby se na ně proměnili? jak se Harry proměnil na Voldemorta, když neměl mnoholičný lektvar? - a celkově mnohé části působí nedotaženě. Ke čtenářskému prožitku nedopomáhá ani rychlé střídání časů.

Nejvíc mi asi vadila postava Delphi Diggoryové. Nebo Delphi Riddleové, mám-li být přesná. Přesně tak. Voldemort. Má. Dceru. Světe třes se.
Delphi má opravdu kvalitní geny, jelikož její tatínek je Pán zla a maminka je samozřejmě jeho nejvěrnější Smrtijedka Bellatrix. Chudák Delphi. Ale aspoň má nos. Jen mi stále vrtá hlavou, po kom podědila ty blond vlasy, když otec má nablýskanou hadí pleš a matka je tmavovlasá.
Pokud někomu nejde do hlavy, jak mohla vůbec Bellatrix kývnout na dostaveníčko s Voldemortem, pak vám tento obrázek vše osvětlí:


Dámy, která by do takového svůdného krasavce nešla? Smějící se

Zkrátka Voldemortova dcera je největší trapárna, kterou mohli do knihy dát. Ještě smutnější je, že Harry Potter, který se Voldemortovi postavil a v boji se mu vyrovnal, si s touto mladou dívkou nedokázal poradit sám a na pomoc mu muselo přispěchat celé rozsáhlé příbuzenstvo (plus dobrák Draco) s Albusem v čele.

Bohužel tato kniha se ani v nejmenším nevyrovná svým předchůdkyním. Přesto se čte dobře a rychle. Nechybí humor, napětí a nějaké ty dojemné momenty. Příběh je samozřejmě opět plný pevného přátelství a lásky.

Hodnocení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama