Humbook aneb Knihomolský fesťák

19. října 2016 v 19:01 | Mira |  Myšlenkové pochody

V sobotu se mi splnil sen. Navštívila jsem místo, na němž se moje knihomolská dušička tetelila blahem. V životě jsem neviděla tolik knihomolů pohromadě. Humbook je opravdu festival ušitý milovníkům YA literatury na míru.


Raději přeskočíme to, jak jsem musela vstávat v nekřesťanskou hodinu a trmácet se do hlavního města, kam jsem se svým věrným doprovodem samozřejmě přijela s hrozivým časovým předstihem, takže jsme si udělali opravdu dlooooouhou procházku, po které jsme se na Humbook dotrmáceli celí unavení. Hm, teď mě tak napadá, že moje souvětí jsou úplně báječná - dlouhá, nepřehledná a víte z nich kulový Smějící se Ale to trošku odbočuju, zpět k Humbooku.
Nebudu vám vypisovat celý program festivalu. Kdybyste mermomocí chtěli vědět, co všechno tam bylo k vidění, pak mrkněte sem. Já se zaměřím pouze na aktivity, které jsem zažila na vlastní kůži.

Úplně první, co mě dostalo, byla dlouhá fronta nedočkavců. Vážně jsem nečekala takovou účast. Lidé se trousili ze všech směrů a fronta brzy připomínala pořádně vyžraného, gigantického hada, jehož smyčky se s vražedným požitkářstvím obtáčely kolem sálu Elektra. K mému rozčarování přispěl i dvorní kameraman a fotograf v jedné osobě, který k nám přicupital a snažil se z nás vymámit pár slov do jakéhosi oficiálního videa. Můj doprovod, mamka a strejda, se z toho naprosto netaktně vykecali tím, že mu oznámili, že na Humbooku jsou jen kvůli mně. Já ze sebe dostala jakousi koktavou odpověď, že se příliš stydím. S kamerou na mě vážně nechoďte Smějící se

Zprvu jsme byli docela zmatení a chvíli nám trvalo, než jsme se ve změti těl a knih zorientovali. Po té jsme nakoukli na zahájení, ale úmorná cesta si vybrala svou daň a my potřebovali trochu odpočinku. Koupili jsme si limonády a zabrali poslední z volných míst na sezení. Musím říct, že mátovou limču měli vážně výtečnou, i když chutí dost připomínala zubní pastu. Já jsem po načerpání energie vzala útokem stánek s knihami a pěkně provětrala (mamčinu) peněženku. Malé doporučení: na takové akce si s sebou vždy berte nějakého sponzora a nosiče tašek. Přece nebudete utrácet vlastní prašule a pak se se svým nákupem ještě tahat, no ne? Smějící se

První workshop, který jsem toho dne navštívila, nesl název Jak se vaří kniha. Název je dost výstižný. Redakce Cooboo a Fragmentu nám, obyčejným smrtelníkům, vysvětlili onen božský proces, při němž vznikají knihy. Těšila jsem se na to právem, protože workshop to byl opravdu povedený. Člověka by nenapadlo, kolik práce dá pouze obálka knihy, natož všechny ty překlady, korektury…

Na další workshop zaměřený na českou fantasy jsem si musela počkat něco přes hodinu. Naštěstí na Humbooku to žilo, takže nuda nebyla. Česká fantasy, beseda pod taktovkou Petry Neomillnerové (série s Amélií a spousta dalších knih) a Pavla Renčína (Vězněná a další knihy), se mi líbila o něco méně než Jak se vaří kniha. Avšak tím netvrdím, že beseda nebyla prima. Dojem mi spíš kazilo to, že jsem především Petře Neomillnerové rozuměla každé páté slovo. Ne, že by autorka nemluvila srozumitelně, ale ani ne o pět metrů dál se hrál dřevěný Pukec, jehož hráči nadělali obrovský rámus. S tím byl, řekla bych, problém obecně, protože veškeré workshopy a besedy se konaly v horním patře, kde nejenže byla špatná akustika, ale i malý prostor a již zmiňovaný rámus. Avšak Humbook se odehrával prvním rokem a já věřím, že pro příště se tyhle nedokonalosti vymýtí. Zpátky k besedě.
Potěšily mě četné rady budoucím spisovatelům a nebo lidem, které sice netáhne spisovatelské řemeslo, ale psaní jim činí potěšení. Historie české fantasy taky byla zajímavá. Navíc oba autoři jsou hrozně sympatičtí a jejich povídání se pěkně poslouchalo. Když je tedy bylo výjimečně slyšet.

Po České fantasy jsem potřebovala trochu odpočinku. Mamka se strejdou si koupili kafe, já zůstala věrná mátově limonádě a sedli jsme si ke stolečku v chill out zóně. Mysleli jsme, že do autogramiády Christophera Paoliniho a Překladatelských oříšků budeme popíjet, pokukovat po lidech a hlavně se poflakovat. Jo, to jsme se pěkně přepočítali. Po chvilce do chill out zóny naklusala parta lidí, některé stolečky přesunula a uvolnila tak místo pro youtuberku Míšu z kanálu Stylewithme a její workshop. A co z workshopu vzešlo?


Míša si pro zájemce vymyslela zdobení látkových tašek. Pro někoho s výtvarným talentem skvělé, ale zrovna moje skupina patří k antitalentům, jak vlastně můžete vidět na fotce. Květinová taška je moje, puntíky jsou mamky. Tato veledíla s nesmírnou uměleckou hodnotou samozřejmě nikam nosit nebudeme. Nechceme tyto skvosty poničit. I když jsme se na tomto workshopu ocitli omylem, dost jsme si ho užili. Sranda musí být.

Christopher Paolini byl zaručeně největší hvězdou a hlavním lákadlem Humbooku. Hlavní sál doslova praskal ve švech. Mě tedy zajímala pouze autogramiáda. Možná z mých recenzí víte, že nejsem zas tak zapálený fanoušek Odkazu dračích jezdců. To ale neznamená, že jsem o podpis nestála.
Zachytila jsem nakonec i závěr jeho besedy. Musím říct, že někteří mladší účastníci festivalu opravdu neví, jak se chovat a byla mi za ně až hanba. Co si asi Christopher musel pomyslet, že sotva "moderátorka" (naprosto netuším, kdo to byl, neviděla jsem) domluvila, na pódium vyskákala horda nažhavených děcek a puberťáků a vrhla se za hysterického vřískotu na něj. Já být v jeho kůži, tak prásknu do bot. Naštěstí organizátorka měla situaci pevně v rukách a tyto neurvalce hezky vykopala, protože se konal křest jeho nejnovější knihy. Další průběh jsem neviděla, jelikož jsem odpelášila na Překladatelské oříšky a zbytek svojí skupiny poslala stát do fronty na Paoliniho podpis.

Sice jsem dorazila o téměř půlhodinu dřív, abych si našla dobré místo, jenže i tak všechny židle byly obsazené. Jsem zkrátka smolařka. Alespoň jsem stála tak dobře, že jsem měla dobrý výhled na účinkující. Překladatelské oříšky měly pod palcem booktuberka Molly v knize a rapper Johny Machette. Z druhého zmíněného jsem byla naprosto šokovaná. Kdykoliv ho vidím na nějakém videu (občas for fun kouknu na Teri Blitzen), tak mi přijde hrozně nesympatický a namyšlený. Přišel mi tak i do okamžiku, než položil první otázku trojici překladatelů Veronice Volhejnové (překlad Malého poseroutky nebo třeba Johna Greena), Petru Eliášovi (Harry Potter a Prokleté dítě a další) a Romaně Bičíkové (Zmizelé dívky, P.S. Stále tě miluju). Johny Machette i Molly pokládaly zajímavé otázky a oba dokázali vtipně a trefně reagovat na odpovědi překladatelů. Překladatelské oříšky byly tím nejlepším, co jsem během Humbooku navštívila. Všichni tři překladatelé přiblížili svou práci, prozradili problémy, s nimiž se často potýkají, práskli nějaké ty perličky a to vše zábavnou a živou formou. Navíc i z publika zazněly dobré dotazy.

Nejvtipnější ale bylo to, že mamka se strejdou stáli téměř dvě hodiny ve frontě, chudáci tam trpěli a v duchu mě proklínali, a když už konečně přišli na řadu, objevila jsem se já a Eragona si nechala podepsat sama.


Christopher je neskutečně příjemný člověk. A dle mého je taky "sladkej a roztomilej". Asi na Odkaz dračích jezdců změním názor Smějící se

Sečteno podtrženo, první ročník Humbooku byl naprostá bomba. Sice se našli nějaké ty nedostatky, například ty, o nichž jsem psala, ale jinak vše bylo skvěle zařízené, organizátoři ochotní a festival nabízel spoustu činností, které si mohli návštěvníci zdarma vyzkoušet. Třeba hru Lost. Na té jsem nebyla a trochu mě to mrzí, protože vím, že by mě to bavilo.
Nečekala jsem, že Humbook bude až tak výborný. Příští rok rozhodně jedu zas a nikdo mě nezastaví! Smějící se

Momentík, článek ještě nekončí. Teď vám chci ukázat, co všechno jsem si z Humbooku přivezla.

Začnu tím, co mi vysloužila moje VIP vstupenka.


Jak vidíte, dostala jsem toho spoustu. Nejvíc jsem se těšila na knihy, které VIP vstupenka slibovala. Jak vidíte, dostala jsem Stránky světa. A ty už mám koupené nějaký ten čas, však jsem na ně psala i recenzi. To mi málem zlomilo srdce. Ale já už pro ně využití najdu, třeba je někomu daruju. Kdybych Stránky světa neměla koupené už předtím, skákala bych radostí. S tímto dárkem se Cooboo opravdu vytáhlo.
Druhou knihou je Smečka ze čtvrtého pokoje. Přiznám se, že o této knize nevím vůbec nic, takže jsem na ni vážně zvědavá. Podle anotace by to mohlo být zajímavé čtení.
Pak jsem dostala tři časopisy. Pevnost a dvě vydání Dobro.druhu (nakladatelství Dobrovský). Nějak jsem ještě neměla čas časopisy přečíst. Do obou Dobro.druhů jsem jen tak zběžně nakoukla a v Pevnosti si přečetla několik článků. Udělaly mi radost, i z toho mála přečteného vím, že mě budou bavit.
Další věcí byl krásný diář na rok 2017. Má nádhernou modrou barvu a pěkný citát. Sice už mám na následující rok diář se Star Wars, ale pochybuju, že bych tak hezkou věcičku nechala ležet někde ladem.
Dostala jsem i slevový poukaz na nákup knih a návštěvu Aquapalace Praha. Aquapalce pravděpodobně nenavštívím, sleva na knihy se ovšem bude moc hodit.
Dál jsou drobnosti jako propiska Aquapalace, odznáček Humbooku a záložka Databáze knih.
Vše umístěné do fešné tašky. S ní budu machrovat v knihovně Smějící se
Asi se všichni shodneme na tom, že VIP vstupenka se opravdu vyplatila a pořadatelé opravdu nešetřili.

Teď jsou tady knihy, které jsem si koupila. Je jich dohromady pět a ze všech jsem úplně na větvi.


Vezmeme to zleva. Krásná červená knížka je samozřejmě relalivně nový retelling Tisíce a jedné noci s názvem Pomsta a rozbřesk od Reneé Ahdien. Viděla jsem čtení první kapitoly a recenzi u Molly v knize a hned mi bylo jasné, že ji zkrátka musím mít ve své knihovničce.
Plánovala jsem ji koupit až na Vánoce, jenže na Humbooku ji měli za neodolatelnou cenu. Řeč je o knize Harry Potter a Prokleté dítě. Přečetla jsem ji během dvou dnů. Uvidím, jestli se mi recenze vejde ještě před Wrap Up za září.
Mám doma celou trilogii. Selekce, Elita a První teď trůní vedle trilogie Šepotání. Na stará kolena se ze mě stala zřejmě romantická duše Smějící se Nebo jsem se totálně zbláznila.

Závěrem bych chtěla vzdát hold svojí báječné mamce, která se mnou na Humbook jela, i když není nijak velký čtenář. A samozřejmě také strejdovi alias osobnímu šoférovi. Oba si zaslouží medaili za statečnost.

Díky moc, že jste si tento dlouhý článek přečetli. Snad vás bavil a někoho možná i navnadil na příští Humbook.

Mějte se krásně a skládejte básně! Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama