Tažení do Tearlingu (Erika Johansen)

7. října 2016 v 23:51 | Mira
O čem příběh je?
Královna Kelsea zastavila dodávky otroků a porušila tím smlouvu se sousedním královstvím Mortmesne. Nyní musí přijmout důsledky a postavit se čelem hněvu Rudé královny. Na Tearling se valí nepřátelské vojsko a naděje na záchranu je nulová.
Aby toho Kelsea neměla málo, prostřednictvím svých magických safírů naváže spojení s neznámou ženou z minulosti, z doby před Překročením. Jejich životy jsou spjaty pevněji než je Kelsee milé.
Královna Tearlingu musí čelit strašlivé minulosti a ještě strašlivější přítomnosti. Na jejích bedrech nespočívá pouze záchrana vlastního království, ale i osud dávné ženy.



Recenze:
Erika Johansen přitvrdila. Kniha by klidně mohla mít podtitul Příběh o porušování základních lidských práv a svobod. Začínám si myslet, že autorka si přímo libuje v popisování různých brutálních a zvrácených věcí.
Už v Královně Tearlingu nám dokázala, že svět, který stvořila, je temný a zvrácený. Ani v nejmenším se nebála zabřednout hluboko do všeho možného hnusu, do každé krutosti, které jsou lidé schopni napáchat.
Tentokrát měla autorka ještě více prostoru k manévrování. Příběh se totiž odehrává ve dvou časových rovinách. Samozřejmě tu máme přítomnost, tedy Kelseinu dobu. Přibyl nám pak pohled do minulosti, kde je ústřední postavou Lily Mayhewová. Tento svět z pohledu čtenáře je vlastně budoucností naší rasy. A můžu říct, že je to pěkně ohavné místo a nikdo z nás by se nechtěl takové budoucnosti dožít.
Člověk by si řekl, že lidé půjdou stále vpřed, ovšem Erika Johansen překvapila. Její budoucnost je sice prodchnutá všelijakými technickými vymoženostmi, ale co se způsobu života týče, lidé hodně klesli. Úpadek společnosti se projevuje na všech společenských vrstvách - trpí chudí i bohatí, jen každý svým vlastním způsobem.
Díky Lily vidíme právě situaci v té nejvyšší společenské vrstvě. Pod rádoby pozlátkem a luxusem se skrývá život ve strachu a v neustálém ponižování. Tedy, pouze u žen. Ženy nemají takřka žádná práva, jejich jediným posláním je vdát se a rodit děti ostošest. Musejí si nechat líbit každý výstřelek svých manželů, pro něž jsou spíše majetkem než lidskou bytostí. Znásilnění a týrání je pak na denním pořádku. Obrovský krok vzad.
Díky Kelsee dojde k prolínání obou realit a ona zjistí, že časová bariéra oddělující minulost od přítomnosti zase takovou překážkou není. Díky tomu dojde k poodhalení, co vlastně bylo ono tajemné Překročení - okamžik, kdy se hrstka lidí vymanila z bídného světa a vydala se vstříc lepším zítřkům.
Musím říct, že mě celá záležitost s Lily a Překročením dost překvapila. Do té doby jsem žila v domnění, že Překročení bylo vyvolané nějakou obrovskou katastrofou. Ne, že by výše zmíněné věci nebyly katastrofální, ale chápeme se, že? Předpokládala jsem třeba ničivou přírodní katastrofu, další světovou válku…
Samo Překročení vypadalo docela jednoduše - parta statečných vyplula na lodích hledat lepší svět. Tečka. Jenže tahle věta mi docela zamotala hlavu:


Teď jsem z toho úplně popletená a můžu jen doufat, že Erika Johansen celou tuhle záležitost ještě pořádně vysvětlí v Osudu Tearlingu, jelikož mi to celé připadá maličko přitažené za vlasy.

Hlavním problémem knihy však není jen zkoumání minulosti. Tearling je uprostřed války s mnohem silnějším královstvím Mortmesne. Věci nabraly velice rychlý spád a vše jaksi potemnělo a získalo nádech bezútěšnosti. K beznadějné atmosféře skvěle přispěl i stále zlepšující se styl psaní autorky. Potěšilo mě i to, že téměř vymizely chyby v textu, které Královně Tearlingu ubíraly na kráse.

Příběh je mnohem propracovanější než předchozí kniha, kde se vše točilo pouze kolem Kelseina trůnu. Tady máme válečný konflikt, Kelseinu sílící magii, pouto s Lily a do hry navíc vstoupila nová tajemná postava, která zatím nic moc nepředvedla, ale jsem si téměř jistá, že v Osudu Tearlingu ještě pěkně zamíchá kartami.
A romanticky laděné duše mohou zajásat - konečně se v knize objevila milostná zápletka. Sice docela chudá a málo častá, ale je tam. K mému zklamání Kelseiným partnerem nebyl darebák Kostěj. Avšak muž, který ho nahradil, je stejně tak dobrý.
Bohužel autorka opět tajnůstkaří a čtenářům nejenže neposkytne odpovědi na některé otázky vyvolané předchozím dílem, ale aby přisypala sůl do ran, tak do hry přidává další a další záhady a tajemství. Jsem zvědavá, jak z toho v závěrečné knize trilogie vybruslí. Tam bude takových odhalení, že se z toho všichni pomineme.

Co kniha vylepšila na příběhu, to tak nějak pokazily postavy. Opět jsou všechny jedinečné, ani jeden charakter není plochý a bavilo mě střídání pohledů. Jenže Kelsea prošla změnou a přestala být tou dívkou, kterou jsem si oblíbila v Královně Tearlingu.
Možná si pamatujete, že v recenzi na Královnu Tearlingu jsem si nemohla vynachválit, že je ošklivá. Vím, takhle napsané to vypadá vážně blbě, ale v recenzi jsem vše vysvětlila. V Tažení do Tearlingu Kelsea díky svým magickým safírům dost zkrásní. Nic proti, přeju jí to. Jenže ona patřila k ženám, na nichž vzhled nebyl tím nejdůležitějším, jak trefně podotkla i jedna z knižních postav. Kelsea dokázala oslnit svým charakterem, ne vzhledem. Tady jde charakter do háje a milá královnička se mnohdy chová hloupě, impulzivně a vyloženě krutě. Celým srdcem doufám, že se vzchopí a stane se zase tou starou dobrou Kelseou.


Hodnocení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama