Tulák (Peter Newman)

23. října 2016 v 20:12 | Mira
O čem příběh je?
Světem bičovaným démonickou mocí putuje němý muž, který nese ohromné břímě. Společnost mu dělá pouze miminko a tvrdohlavá koza. Snaží se ochránit poslední naději lidstva, jenže nepřátelé číhají na každém kroku.



Recenze:
Recenzi na Tuláka jsem se vyhýbala obloukem dost dlouhou dobu. Jenže mám teď tolik knih čekajících na zrecenzování, že ji dál odkládat nemůžu. Redukuju počty.
Ale je docela složité psát recenzi, když nevíte, co si o dané knize myslet. Tulák naprosto vybočuje z řady. Je tak divný, až je vlastně docela dobrý.

Příběh je zasazený do atypického, pokřiveného světa, kde se snoubí prvky fantasy, sci-fi a post-apokalyptického žánru. Netroufám si tento žánrový mišmaš nějak blíže specifikovat. Pokud se rozhodnete do knihy pustit, měli byste počítat s tím, že ze začátku budete naprosto ztracení. Mně vlastně tato ztracenost provázela snad po celou knihu. Autor se totiž příliš neobtěžuje cokoliv vysvětlovat, nedej bože aby se zdržoval s přiblížením nějakých reálií svého světa.
Na druhou stranu právě díky všem těm nejasnostem má kniha své kouzlo a nutí vás to číst dál, protože doufáte, že na další stránce bude konečně něco vysvětlené. Informace se objeví, ovšem až po několika desítkách stran. Za to jsou ale krásně skombinované s hlavní dějovou linkou, dobře ji dotvářejí.
Přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že něco chybí. Jako by knihy byla je půlka. Když se zamyslím, celý příběh je docela o ničem. I když má kniha téměř čtyři sta stran, marně hledám nějakou ucelenou myšlenku, nějakou pointu. Celé je to strašlivě prázdné. Samozřejmě oceňuju náměty přátelství, důvěry a lásky, ale upřímně, chtělo by to něco víc.

Hlavní hrdinové této knihy jsou… no, stejně zvláštní jako kniha sama. Tulák nepromluví jediné slovo, přesto jsem si ho oblíbila. Zajímalo by mě, jak se autorovi sakra podařilo stvořit němou postavu, která si dokáže získat přízeň čtenáře pouhým krčením ramen a výmluvnými pohledy. Ne nadarmo se říká mluviti stříbro, mlčeti zlato (a držet hubu diamant). Něco na tom asi bude…
Tulákovi věrní sekundanti jsou miminko a koza. Docela nesourodá a prazvláštní trojice. Mimčo asi analýze nepodrobím, ale ta koza! Ta byla skvělá. Strašně mi připomínala Zavazadlo z Pratchettovy Zeměplochy. Jak autor na takovou partu přišel je mi záhadou, každopádně se mu výběr postav povedl.

To bude z dnešní recenze asi vše. Opravdu mě nenapadá, co víc dodat. Je evidentní, že autor má fantazie na rozdávání, prostředí knihy je zajímavé, ale celkově Tulák působí hrozně nedotaženě. Je součástí trilogie, tak třeba se v dalších dílech dočkáme něčeho lepšího. Naděje umírá poslední.

Knihu jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami. Nedá se totiž říct, že by se mi Tulák nelíbil. Naopak, bavil mě a zaujala mě jeho originalita.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama