Wrap Up: září 2016

2. října 2016 v 21:03 | Mira |  Novinky
Tak, další Wrap Up. Co do přečtených knih je téměř tak bohatý jako srpnový. Až se skoro divím, kde beru všechen ten čas na čtení.



Modré hlubiny - Jennifer Donnelly (recenze napsána)
Horký adept na nejhorší knihu měsíce. Vždy mě dokáže naštvat, když autor zpacká originální námět. Modré hlubiny, které se odehrávají v lákavém podmořském světě, mohly být naprosto peckovou knihou, kdyby jen autorka tolik nezmršila postavy a dotáhla detaily.


Stín nad Innsmouthem - H. P. Lovecraft
Moje první "setkání" s Lovecraftem. Tento autor se pro mě stal takřka povinností, jelikož právě z jeho děl často inspiraci čerpá můj oblíbený Stephen King a vlastně i další autoři moderního hororu.
Můžu říct, že s hodnocením knihy si maličko nevím rady. Každá ze sedmi povídek je zajímavá, ale v každé se našly pasáže, u kterých jsem se hrozně, ale vážně hrozně nudila. Asi bude nejlepší rozebrat povídky jednotlivě. Vzhledem k tomu, že na tuto knihu recenzi neplánuju, budu se jí věnovat trošku podrobněji alespoň tady.
Obecně o Lovecraftovi můžu říct, že má bohatou slovní zásobu a obrovský talent pro vykreslování prostředí. Umí si se čtenářem pěkně pohrát a postupně navyšovat napětí. V této knize jsou všechny povídky ich formou, takže o postavách se toho moc říct nedá, ale zase tato forma napomáhá k většímu prožitku.
První povídka se jmenuje Rytina v domě. Ta nebyla tak špatná. Dobrý rozjezd. Strašně mě fascinovalo, jak autor dokáže vykreslit prostředí. Téměř se mi před očima míhal obraz krajiny, kterou vypravěč putoval. Jediné, co se mi nelíbilo, byl konec. Takový deus ex machina. Připadalo mi, jako by autor povídku násilně a zbrkle utnul, aby nemusel vymýšlet, co dál.
Druhá nese název Hudba Ericha Zanna. Tahle mi přišla nadpozemská a zvláštní. Jenže také to nebylo ono. Celou dobu jsem čekala, že se stane opravdu něco děsivého, a když ten okamžik přišel, tak na něm vlastně nic děsivého nebylo. Lovecraft totiž zlu a hrůze mnohdy nedává konkrétní podobu a vykresluje je pouze v náznacích. Tohle dělá často i King. V Lovecraftově případě mi tento způsob vůbec nevyhovuje. Při téhle povídce jsem si připadala ošizená. Jak já bych v ní uvítala nějakou nestvůru.
Krysy ve zdech jsou první ze čtveřice povídek, kde jsem měla nutkání přeskakovat některé části. Neudělala jsem to, ale moc nescházelo. Tahle povídka je také dobrá - ostatně mám dojem, že Lovecraft ani nic špatného napsat neuměl, i když bych si své tvrzení potřebovala ověřit dalšími jeho knihami -, ale opět ji provázely nudné pasáže, kde se nic nedělo a já se musela prokousávat dlouhými popisy. Každopádně konec ji zachránil.
Konečně můj favorit Pickmanův model. Tohle je pro mě klenot celé knihy. Krásně znepokojivá, nestvůrná povídka. Téhle bych bez přemýšlení dala pět hvězdiček.
Barva z kosmu je opět jedna z těch lepších kousků. Povídce dominuje temná atmosféra a neznámé zlo, které postupně pohlcuje jak postavy, tak i čtenáře.
Předposlední povídkou je Kdo šeptá ve tmě. Tahle mi právě nejvíce zapadala do lovecraftovského stylu, o kterém jsem toho tolik četla. Možná víte, že Lovecraft stvořil vlastní temná božstva a všelijaké hrůzostrašné bytosti a právě s nimi ve svých povídkách pracuje. Tady se to projevilo z celé knihy nejvíc a můžu říct, že nevím, na čem autor při tvorbě svých příšerek jel, ale chtěla bych to taky, když to má tak silné účinky.
Poslední povídkou, nebo spíše novelkou, je Stín nad Innsmouthem, podle něhož kniha dostala název. Bavil mě nejméně. Opravdu jsem si myslela, že ho ani nedočtu.


Nedej se - Rainbow Rowell (recenze napsána)



Podivné město - Ransom Riggs
Podivné město je vážně podivná kniha. A nemyslím to jako lichotku. Ani v nejmenším nedosahuje kvality prvního dílu. Brzy bude recenze. Snad Smějící se


Tracyho tygr
Co k této knize říct? Je zvláštní, ale docela milá. Čte se dobře a rychle. Jen si nejsem jistá, jestli jsem ji pochopila úplně správně. I přes její nenáročnost si ji raději k maturitní četbě nedám.


Stránky světa - Kai Meyer (recenze napsána)
Naprosto skvělá a originální knížka. Musím říct, že svět, který Kai Meyer stvořil, je vážně masterpiece.


Královna Tearlingu - Erika Johansen (recenze napsána)
Na internetu se povaluje spousta negativních názorů, ale já myslím, že si to tahle kniha nezaslouží. Sice Královna Tearlingu nepatří mezi knihy, ze kterých jsem paf, ale rozhodně na ni jen tak nezapomenu.
Možná jste si už v recenzi přečetli, že se mi moc líbila hlavní hrdinka této knihy. Vážně třída. A protože mám ráda i spojení post-apo a fantasy, líbilo se mi i prostředí knihy.
Knihu ale strašně kazilo velké množství překlepů v českém překladu.


Tažení do Tearlingu - Erika Johansen
Recenze na Tažení do Tearlingu by měla vyjít v pátek, i když nad tím visí velký otazník. Příští týden jedeme se třídou na literární exkurzi do Prahy, takže úplně nevím, jak budu stíhat. Kdyby nevyšla v pátek, tak vyjde v neděli.
Ale teď ke knize.
Tažení do Tearlingu disponuje mnohem propracovanějším příběhem. Je tedy paradoxní, že po jeho dočtení nejsem ani zdaleka tak spokojená, jako po přečtení Královny Tearlingu. Do detailů zabíhat nebudu, jinak bych neměla co psát v recenzi Smějící se


Nejlepší kniha měsíce:


Nevybíralo se mi vůbec lehce. Měla jsem několik kandidátů (Nedej se, Stránky světa a Královnu Tearlingu), ale nakonec jsem zvolila tohle. Nedej se mě bavilo zdaleka nejvíc.

Nejhorší kniha měsíce:






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama