Dědictví: 19. kapitola

2. listopadu 2016 v 21:45 | Mira

Kapitola XIX. - Na křídlech temnoty



Padala. Její tělo se děsivou rychlostí řítilo k zemi. Ostrý vítr jí skučel kolem hlavy, jednotlivé prameny vlasů ji jemně šlehaly do obličeje jako drobné biče. Při této příležitosti si vzpomněla na událost před šesti lety, kdy se takový způsobem propadala vlastní duší a v jádru spatřila svou pravou podstatu. Tento zážitek jí těžce otřásl a zformoval její charakter. Dovedl ji až sem.
Kamenná dlažba se nemilosrdně blížila. Kaylin rozhodila svou mysli do okolí jako síť. Jakmile zavřela oči, uviděla desítky zlatavých teček. Lidské mysli. Ještě více však teček zelených, zvířecích. Avšak pouze jedna jediná zelená tečka přitahovala její pozornost. Pouze s jednou jedinou byla její mysl spojena černým řetězem.
Svou myslí se druhého, menšího vědomí dotkla, spíše se o něj otřela. Druhá mysl se zachvěla a nejprve před ní ucukla, pak se jí však poddala. Kaylinina mysl druhou bytost pohltila s dravou nenasytností. A pak…
Kaylin rozepjala černá křídla a plachtila. Zakrákala a v podobě krkavce se vznesla k temné obloze.
O její zvířecí podobě nikdo nevěděl. Nesměla se o tom ani slůvkem zmínit. Aby na sebe mohla brát tuto formu, musela si podmanit samotnou duši vybraného zvířete, což samozřejmě nepatřilo k běžné magii. Ne. Takové věci praktikovala pouze Zvrácená magie.
Krkavčíma očima sledovala katoraský noční život. Mágové se mísili s prostými lidmi a nikdo z nich neměl tušení, že arimágova dcera, jeho pýcha a radost, se vznáší nad jejich hlavami na křídlech z temnoty.
Kaylin přistála v jedné zapadlé uličce. Tělem jí projela vlna mírné bolesti, jak nabíralo původní podobu. Uhladila si šat a přes hlavu si přetáhla kápi. Zařadila se do hlučícího davu.
Na kolemjdoucí působila jako obyčejná žena. Černá barva, byť ji kromě prostých občanů nosili i praktikanti Zvrácené magie, nestrhávala žádnou pozornost.
Bez problému došla až k nenápadnému hostinci U Mágovy hole. Vývěsní cedule se houpala ve větru. Kaylin prošla podnikem, kývla na hostinského a zmizela ve dveřích za šenkem.
Kaylin točité schodiště vedoucích do podzemních prostor hostince důvěrně znala. Dokonce věděla, které schody vydají po došlápnutí vrznutí. Třetí shora, sedmá shora, pátý zespodu, poslední. Za poslední dva roky tudy šla nespočetněkrát.
Dveře s oprýskaným nápisem SKLAD se vynořily ze tmy. Kaylin se ušklíbla.
"Sklad. To jistě."
Chodba za nimi byla vytesána přímo do skály. Po šedých kamenech sem tam stékal pramínek vody, díky čemuž byla podlaha kluzká. Na nerovných zdech kromě lišejníku rostla ještě jedna věc. Houby. Ne ledajaké. Říkalo se jim mágovy lucerničky kvůli měkkému, bleděmodrému světlu které vydávaly. Krásné, avšak prudce jedovaté. Kromě okrasných účelů se také používaly pro výrobu rozličných jedů.
Dveře na konci této chodby se od prvních výrazně lišily. Byly zdobeny rytinami, dvoukřídlé a elegantní. Hodily by se spíše do nějakého vznešeného sídla než do vlhkého podzemí. Svým vzhledem přímo vybízely k otevření. Pod Kaylininým dotykem se líně pohnuly, aniž by vydaly hlásku. Jako by ji poznaly a nadšeně zvaly dovnitř.
Nápis nad nimi hlásal jediné: Projdi a bez bázně vstup na cestu poznání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama