Pohyblivé obrázky (Terry Pratchett)

25. listopadu 2016 v 22:47 | Mira
O čem příběh je?
Zeměplochou se jako požár šíří novinka, která si získala srdce všech lidí přes spodinu společnosti až po zámožné hlavouny. Pohyblivé obrázky, výtvor kreativních alchymistů. Filmový průmysl k sobě přitáhne i Viktora Grýnbauma, nejpilnějšího studenta Neviditelné univerzity, který se však titulu mága vyhýbá jako čert kříži.Viktor má pro herectví talent a spolu se svou kolegyní Ginger se stanou zbožňovanými hvězdami. Oba si myslí, že je čeká zářivá budoucnost. Jenže to by nebyla Zeměplocha, aby se něco nesemlelo. Viktor zjistí, že Holy Woodem zmítají temné síly z Podzemních rozměrů a že konec světa je na spadnutí.


Recenze:
Knihy Terryho Pratchetta zbožňuju. Neznám lepší odreagování od našeho "světa, který zešílel", jak by řekl Kolík Aťsepicnu. Pohyblivé obrázky mě mile překvapily svou délkou. Říkala jsem si, že více než čtyři sta stran Zeměplochy je dar z nebes. Pratchettovy knížečky z tohoto šíleného prostředí obvykle mívají něco kolem dvě stě, tedy alespoň ty, které mám doposud za sebou, a několikrát se mi stalo, že jsem toužila po delším rozsahu. Jenže právě delší rozsah tentokrát zapříčinil, že se mi desátý díl Zeměplochy příliš nelíbil. O tom však později.

Copak se asi stane, když si autor humorné fantasy vezme na mušku filmový průmysl? No vznikne z toho další bláznivý a zábavný výtvor! Hollywood je téma pro dlouhé diskuze. Produkuje jak filmy po všech stránkách špičkové, tak i braky, z nichž by jeden málem oslepl. Vědom si toho byl i Pratchett a celou hollywoodskou problematiku probral opravdu ze všech možných i nemožných úhlů. Plus, aby nechybělo vzrůšo, se na obzoru objevil již několikátý možný konec světa. Ale klid, Zeměplocha se s podobnými drobnostmi umí vypořádat po svém. Vždy se totiž objeví hrdinové, kteří sice na první pohled působí jako neschopní břídilové, ale… počkat, většinou to vlastně úplní břídilové opravdu jsou. To je totiž taková zeměplošská specialitka. Tato fantasy série se od svých soukmenovců liší tím, že tam, kde ostatní fantasy knihy kladou důraz na vážnost a dramatičnost, Zeměplocha využívá humor a nadhled. Ze stejného těsta jsou tudíž i postavy. Myslím, že každý si při čtení Zeměplochy najde svého oblíbence. Je proto jedině dobře, že určitá více či méně podivná individua jsou k nalezení ve vícero knihách. Mými "srdcovými" postavami jsou kupříkladu Mrakoplaš, Smrť a Bábi Zlopočasná, přesto mi nevadí, když se objeví někdo nový. Jenže v Pohyblivých obrázcích kvalita postav dle mého nebyla nijak valná. Viktora ani Ginger jsem si jednoduše oblíbit nedokázala. Za to si mě však získal Gaspoda, zázračný pes. A samozřejmě mágové z Neviditelné univerzity. Nový kancléř je pěkné kvítko.

Ani příběh knihy tentokrát nezazářil. Jistě, vtipné to bylo, parodie na Hollywood se povedla. Ovšem celá kniha mohla být tak o polovinu kratší. Přijde mi, že Pohyblivé obrázky jsou zbytečně dlouhé a přitom se dá říct, že se většinu knihy nic nedělo. Natáčení pohyblivých obrázků se docela opakovala a později už mě ani příliš nebavila. Naopak knihu vylepšovaly pasáže o vedlejších postavách a dějových linkách: zamilovaný trol Navážka, tisíc slonů, Gaspoda a Laddie, mágové a knihovník. Ze všeho nejvíc se mi líbil konec s Noční hlídkou. Krásná, vtipná a trefná tečka za dobrým příběhem.

Hodnocení:





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama