Šepotání (A. G. Howard)

4. listopadu 2016 v 18:13 | Mira
O čem příběh je?
Alyssa má dojem, že pomalu sklouzává do náruče šílenství. Jaký jiný logický závěr taky vyvodit, když na vás mluví květiny a hmyz. Stejným problémem trpěla i její matka a ta je zavřená v psychiatrické léčebně. Nad ženami z Alyssiny rodiny visí prokletí, jehož původcem je legendární Alenka Lidellová. Ano, TA Alenka, která je shodou náhod Alyssina vzdálená příbuzná.
Vše se však vysvětlí v okamžiku, kdy k Alysse promluví podivný cizinec. Díky němu se Alyssa se svým kamarádem Zachem dostanou do Říše divů a zjistí, že Alenčin příběh je docela jiný, než jak ho Lewis Caroll prezentoval čtenářům. Alenka natropila v Říši divů spoustu neplechy a je na Alysse, aby vše dala do pořádku a zachránila tak nejen sebe, ale i svou mámu.



Recenze:
Zapomeňte na všechno, co vám podstrkoval Lewis Caroll případně Tim Burton. Říše divů je jiná, než si ji představujeme.
A. G. Howard se sice velmi inspirovala slavnou pohádkou, avšak její příběh je mnohem zvrácenější, temnější a krvavější. Zkrátka je to šílená jízda napříč zvráceným světem. Některé postavy, které v původním příběhu působili mile a nevinně se mění v kreatury hodné hororového snímku. Třeba takový Bílý králíček, haha…


Prostředí knihy se autorce ohromně vyvedlo. Jsem ráda, že celou knihu autorka ladila spíše do temných a bláznivých odstínů. Takových knih je jako šafránu.

Horší už je to se samotným příběhem. Jakožto paranormální romance slibuje Šepotání velkou porci lásky. Což o to, nevadí. Poslední dobou jsem si oblíbila romantické knihy, po kterých bych dřív rozhodně nesáhla. Asi na tom má vinu prostý fakt, že je zhola nemožné najít v YA literatuře nějaký kousek, v němž by nebyla výrazná romantická zápletka. Nedej bože, abyste snad chtěli YA knihu bez milostného trojúhelníku. Jednoduché párování se dnes již nenosí. Hlavní hrdinka musí mít po boku minimálně dva fešáky, mezi nimiž každou chvíli přelétá, jinak to nejde, je mi líto.
S milostnými trojúhelníky jsem se tedy naučila žít. Některé jsou i fajn a oblíbíte si je. V Šepotání se tento prvek příliš nevyvedl. Nejenže mi jeden člen milostného trojúhelníku nebyl vůbec sympatický a většinu knihy jsem se modlila, aby se pěkně vrátil do lidského světa a přestal mi brnkat na nervy, ale samotná milostná část byla příliš výrazná a narušovala příběhovou linku. Není nic horšího, než když se zápletka pořádně rozjede, ale neustále ji brzdí hrdinčino cukrováním s jedním či druhým chlapcem. Opravdu mi z jeho "horkého dechu na šíji", "dotyku jeho kůže" a podobných otřepaných frází nepoletovali motýlci v břiše ani nepřejížděl mrazík po zádech. Spíš jsem si říkala: "Dobrý lidi, vzchopte se a pokračujeme dál. Mě zajímá příběh!".
Čím víc jsem se však blížila ke konci, tím více stoupalo napětí. Odhalily se věci, které příběh úplně obrátily. Některé byly předvídatelné, to ale nemění nic na tom, že se jednalo o příjemný obrat. Závěr knihy nepatří zrovna k epickým zakončením, ale rozhodně je překvapivý.

Knihou nás provází trojice postav. Pojďme se jim podívat na zoubek.
Alyssa mi příliš nevadila, i když její charakter je pochybné kvality. Z hlediska žánru je však takovým normálem. Snaží se dělat ze sebe drsňačku a naprosto nezávislou holku, pravdou ale je, že se chová naivně, neschopně a především se příliš podřizuje milostným vzplanutím. Bez pomoci druhých by nepřežila v Říši divů ani minutu. Přesto se jí nedá upřít zápal pro věc.
Alyssiným miláčkem a tudíž jedním vrcholem milostného trojúhelníku je její kamarád Zach. To je právě ta osoba, kterou jsem nemohla vystát. Nedokážu přesně popsat proč. Možná k tomu nemám ani žádný přesný racionální důvod. Jediná pozitivní vlastnost byly jeho nápadité nadávky typu "zmůrysyn". Tím opravdu pobavil.
A konečně Morfeus. Úžasný, zvrhlý a tajemný Morfeus. Jediná postava s propracovaným charakterem. Někdo, jehož chování se nedalo předvídat a kdo dokázal nejednou překvapit. Škoda jen, že se v příběhu vyskytoval tak málo… Každopádně jsem rozhodně Team Morfeus a fandím mu do dalších knih.

Obálku knihy vidíte sami, proto nemusím na její půvab upozorňovat. Co ale nevidíte, je to fantastické zelené písmo, kterým je napsána. Tomu říkám originalita! Jen těch překlepů a hrubek by mohlo být méně.

Hodnocení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama