Divotání (A. G. Howard)

30. prosince 2016 v 22:32 | Mira
O čem příběh je?
Alyssa se vrátila do lidského světa. Na své dobrodružství v Říši divů se snaží zapomenout a vést normální lidský život. Konečně se jí vrátila máma a její rodina je tak kompletní, má milujícího přítele… a přesto není šťastná. Říše divů ji nemíní nechat být. Brouci s květinami Alysse šepotají děsivé zprávy a její pouto s tajemným světem se promítá i do jejího umění. V Říši divů zuří válka a podsvětníci potřebují zpět svou královnu. Alyssa však nadále zůstává lhostejná. Jenže jeden z obyvatel Říše divů nemíní její přehlížení nadále snášet.
Morfeus se objeví v lidském světě a zcela zničí Alyssino relativně poklidné žití. Jako obvykle s sebou charismatický podsvětník přináší štědrou dávku problémů a tajemství.


Recenze:
Na předchozí knize byla nejlepší barvitě vylíčená, temná Říše divů. Ta byla jednou z mála věcí, které jsem v recenzi chválila, mám takové tušení (jsem moc líná si recenzi znovu přečíst). Docela jsem se bála, jaké bude Divotání, když se celé odehrává v lidském světě. Přece jen náš svět se fantaskní říši nemůže rovnat a nemá zrovna moc co nabídnout. Nakonec musím přiznat, že se mi Divotání líbilo mnohem víc než Šepotání.

Naštěstí A. G. Howard patří k té sortě spisovatelů, kteří se knihu od knihy zlepšují (mám rozečtené Zrcadlení a to je zatím nejlepší knihou série, tak doufám, že se nic nepokazí). U tohoto příběhu možná zapláčou příznivci našeho milostného trojúhelníku Zach-Alyssa-Morfeus, protože tentokrát ho autorka malinko zanedbává a soustředí se spíš na budování zápletky. A z toho já jsem nadšená asi nejvíc. Nic proti milostným trojúhelníkům, s nimi jsem už smířená a na tento konkrétní jsem si zvykla a naučila se ho mít ráda, avšak vím, že v předchozí knize mi vadilo, jak citečky brzdí děj. Tady naštěstí nic takového nenastalo a kniha nabrala spád takřka hned v počátku. A k mému obrovskému překvapení a ještě větší radosti se hned v začátku objevil na scéně Morfeus. Jupí jou!!!


Dejte mi minutku. Pár hlubokých nádechů a budu schopná pokračovat…

Kdepak jsem to skončila? Jo, aha, už vím!

Autorka zápletku buduje chytře a pečlivě. Nic nevyzradí dopředu, každičkou informaci předloží v pravý čas, čímž si drží čtenářovu pozornost a příjemně ho napíná. A kolik překvapení nám tentokrát připravila!
Alyssa a její dva nápadníci nejsou tentokrát středobodem celé knihy, i když samozřejmě hrají významnou roli. Autorka se zaměřila také na rodinu hlavní hrdinky a musím říct, že taková odhalení jsem nečekala.
Alyssa svou mámu považovala za křehkou a zranitelnou. Svého otce za obyčejného. Jo, jo, byla vedle jak ta jedle. Její rodiče za sebou mají krutopřísnou minulost, která si ničím nezadá s jejími vlastními dobrodružstvími.
Zároveň autorka poodkrývá další taje Říše divů, několik vzpomínek Alyssy na její dětství s Morfeem a konečně také čtenářům dovolí nahlédnou do karet Morfeovi. Ach. můj. Bože. Mám ho teď radši než kdy dřív. A to už je co říct.

No, co se milostné zápletky týče, ta je také lepší než v Šepotání. Je to jen můj dojem, nebo se Zach v Divotání objevuje méně než v Šepotání? I pokud by se mi to pouze zdálo, jsem nadšená, že Alyssa mu už nenadržuje a dala šanci i Morfeovi, který si její přízeň zaslouží možná ještě víc než smrtelníček Zach. Ok, teď jsem asi trošku nespravedlivá a možná Morfeovi malinko nadržuju, ale když já Zacha vážně nemusím.

Konec knihy je něco naprosto skvělého. A ďábelského. Hodně, hodně, hodně ďábelského. Jak to autorka mohla takhle utnout?! Měl by existovat zákon, který by spisovatelům znemožňoval ukončit knihu v nejnapínavějším okamžiku. Zatímco Šepotání má konec relativně uzavřený, Divotání končí naprosto otevřeně a ještě ke všemu napínavě. Myslela jsem, že mě z toho klepne. Nedokážu si představit, že bych Divotání četla v době, když nebylo Zrvadlení k mání a já musela na jeho vydání čekat. To bych nejspíš nepřežila.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama