Když se dva perou, třetí se směje

14. prosince 2016 v 22:55 | Mira
Pro jednou necháme Dědictví být a zaměříme se na něco jiného. Nehodlám vás ochudit o "povídkovou středu", ba naopak. Místo Dědictví jsem se rozhodla podělit se s vámi o svou nejčerstvější slohovou práci, ze které jsem nečekaně dostala plný počet bodů, i když jsem myslela, že to bude propadák. Posuďte sami. Přeju příjemné čtení.

Btw název povídky jsem nevymýšlela já, je to zadané téma.



Když se dva perou třetí se směje

Ve vesmírné černotě se majestátně vznášela gigantická kosmická stanice. Na jejím lesklém kovovém trupu se odrážel rudohnědý povrch blízké planety. Zpoza ní se vynořilo malé plavidlo s modře žhnoucími tryskami. Plynulým letem se blížilo ke stanici EDEN. Deset mužů se mačkalo v kokpitu a napjatě pozorovalo vysílačku, z níž se po chvíli ozval monotónní hlas.
"Letová kontrola stanice EDEN. Prosím sdělte účel svojí návštěvy." Jeden z mužů si odkašlal a přistoupil k vysílačce.
"Zdravíčko, máme nákladní prostor plnej všelijakejch rud a doufáme, že se nám tady podaří něco prodat za pěkný prachy," odpověděl bezstarostně. Stanice byla považována za jeden z nejdůležitějších obchodních uzlů a obchodníci se slétali ze všech možných vesmírných končin, aby přišli ke slušnému zisku. Taková návštěva nebyla proto ničím výjimečným.
"Rozumím. Vyčkejte prosím, než vypneme štíty. Poté se vydejte do hangáru číslo dva. Přeji příjemnou návštěvu." Hlas umlkl, ve vysílačce to zašumělo. Kokpitem se ozvalo několikeré oddechnutí. Mluvčí se otočil na své druhy se spokojeným šklebem.
"Tak tohle by bylo. Teď přijde ta horší část. Po přistání koukejte udělat pořádnej bordel, chlapi, ať je klient spokojenej." Nákladní loď ve svých útrobách totiž neskrývala vzácné rudy, nýbrž téměř sto ostřílených vesmírných žoldáků s velmi jasně daným úkolem.
Skupina vyčkala, dokud elektromagnetické pole chránící EDEN se zablikáním nepohaslo. Poté nechali autopilota, ať je bezpečně navede, a sami se pospíchali vyzbrojit.
Sotva se rampa dotknula podlahy, vyběhli žoldáci z lodi a laserovými zbraněmi pálili do všech směrů. Poplašná zařízení se rozkvílela. Chodby EDENu zaplnily vojenské jednotky, které žoldáky dostihly až v jednom z obytných bloků. Vzduch naplnil vřískot civilistů a křik bojujících. Vše doprovázely ještě zvuky laserových pušek, které s charakteristickým pjú pjú vypouštěly barevné střely do masy lidských těl.
Zatímco v obytném bloku probíhala bitevní vřava, na druhé straně EDENu se drobná dívka plížila podél stěn k uzavřeným dveřím z těžkých kovových plátů. Natáhla ruku k ovládacímu panelu. Špička ukazováčku se s tichým lupnutím odklopila a odhalila změť drátků, které dívka zručně napojila do panelu. Bezpečnostní opatření pro kyborga nikdy nepředstavovala velký problém.
Kyborgská dívka se ocitla v přísně tajné laboratoři. Přestřelka na druhé straně stanice na sebe strhla veškerou pozornost a ona tak mohla nerušeně pracovat. Usadila se k jednomu z počítačů, napojila se na něj a začala si do paměti ukládat všechna vědecká data. Především ta o mutagenech a neurotoxikologii. Celý proces jí zabral sotva pár minut. Pak se pohodlně opřela do křesla. Nemusela spěchat. Předpokládala, že najatí žoldáci jí zajistí dostatek času.
Koneckonců, když se dva perou, třetí se směje.



Trošku mi moje povídka přijde jako Měsíční kroniky mixnuté Star Wars, ale nevadí. Na to, že naposledy jsem sci-fi psala tak v osmé třídě, to není tak špatné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama