Duch hvozdu: 3. kapitola

18. ledna 2017 v 21:49 | Mira
Opět jedna z kratších kapitol, ale věřím, že i tak snad udělá radost.


3. kapitola

"Proč jsou všichni tady?" zajímala se Leviho sestra Ruth. Stoupala si na špičky ve snaze přes srocený dav něco zahlédnout.
"Nemám ponětí," odvětil a sám natahoval krk, ovšem přes hlavy hlučících vesničanů neviděl zhola nic.
"Půjdeme blíž!" Levi chňapl sestru za předloktí a přitáhl ji zpátky k sobě.
"Ty nikam nepůjdeš. Mazej domů, já to obhlídnu sám." Kdoví proč měl z celé situace špatný pocit.
"Seš zlej!" Sestra nafoukla tváře, ale poslechla. Levi vykročil kupředu. Prodíral se vpřed, až nakonec stanul v čele lidské masy. Zmateně se rozhlédl.
"Támhle, mladej," nasměroval ho starý kovář. Levi se podíval směrem, kterým muž ukazoval, a zalapal po dechu.
Muži odklízející kousky psí mršiny. Bzučící hejno much. Krvavý nápis na zdi nesoucí jasný vzkaz: DRŽTE SE DÁL!
"U všech bohů!" vykřikl. Výkřik splynul s hřmotem ostatních. Nepřekvapilo ho, jak bylo s ubohým zvířetem naloženo. Víly neprosluly laskavostí. Upřímně se divil, že ze psa zůstaly kousky dost velké na sesbírání. Po zásahu víl by spíše tipoval, že ze zvířete zbude krvavá kaše.
Ne, Leviho udivila troufalost víl. Přijít do jejich vesnice a vraždit tady… I když proč by ne. Oni také denně vnikali do Hvozdu. Vesničané mohli být rádi, že vílí mstu odnesl pouze pes. Leviho zamrazilo při pomyšlení, že se včera v noci vracel domů, když se Hvozdínem potloukaly ony.

Téhož večera se vesničané kolektivně shodli, že je načase požádat o pomoc. Shromáždění v krčmě si uvědomili, že představa pomstychtivých víl plížících se po jejich vesnici se nikomu nezamlouvá. Ráno druhého dne vyrazil jeden z kovářových synů na dlouhou pouť do hlavního města. Král jistě prosbě vyhoví a pošle pomoc.
Levimu se ulevilo. Noc co noc bděl s vlastnoručně ukovaným mečem v ruce a naslouchal, zda neuslyší chřestění kostěných korálků pod okny.
O dva týdny později se všechny jeho obavy rozptýlily. Do vesnice dorazila pomoc od krále.

***

Víla lenošila na nízko položené větvi a pozorovala hru světla a stínu v podrostu. Nacházela se přímo na místě, kde před mnoha dny zabila lidské muže mrzačící les. Lidé se v lese od jejich návštěvy Hvozdínu neukázali a víly propadly euforické náladě. Nabyly dojmu, že Hvozd je konečně znovu jejich. Kdyby věděly, jak směšně snadno se nechají lidé zastrašit, udělaly by podobný výpad dávno.
Její idylku zničil procítění skřek. Víla seskočila ze svého stanoviště a uháněla lesem. Srdceryvný zvuk mohl pocházet jedině z hrdla jedné z jejích sester.
Víla ucítila ve vzduchu pronikavý zápach krve. To ji přinutilo zrychlit. V hustém lesním porostu se proplétala s vrozenou grácií a lehkostí. Tam, kde lidé museli použít hrubé násilí k proklestění cesty, jí stačilo pouze pár šikovným pohybů.
S dalším zavřeštěním jí začala vřít krev v žilách. Nemohla snést pomyšlení, že jedné z jejího druhu je ubližováno. Ať druhé víle způsoboval muka kdo chtěl, draze za to zaplatí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama