Knižní shrnutí roku 2016

1. ledna 2017 v 16:09 | Mira |  Myšlenkové pochody


Tak, další rok za námi. Juchůů. Stejně jako minulý rok bych ráda udělala za rokem 2016 tečku, vytvořila jakési knižní shrnutí.
Tento rok, pardon, už MINULÝ rok, jsem se hecla, že přečtu sedmdesát pět knih. Ve čtvrťáku, hm, sebevražda. Ale! Zvládla jsem to. Jupí jou. Můžu však říct, že tohle už nikdy, nikdy nikdy. Jsem sice knihomol, ale evidentně je pro mě ideální tak padesát až šedesát knih ročně. Poslední měsíc už byl doslova knižní maratón, abych vše stíhala. Kvůli svému strachu, že nedám Reading Challenge, jsem flákala psaní vlastních povídek a zpětně mě to docela mrzí.
Takže, tento rok žádné hraní na hrdinu. Chci psát povídky a taky bych ráda odmaturovala, což se neobejde bez jisté píle a učení. Na rok 2017 jsem si dala pouze padesát knih. Jak se znám, stejně budu číst jak ďábel a třeba počet navýším.

Teď ale tedy k tomu knižnímu "vyhodnocení". Ze sedmdesátí pěti knih jsem absolutně nebyla schopná vybrat pouze deset nejlepších. Top desítku jsem vybírala za rok 2015, ale tam jsem měla jen šedesát přečtených knih. Tentokrát jsem volila třináct nejlepších knih. Třináctka je totiž mé oblíbené číslo, i když většina lidí ho moc nemusí. A já mám popravdě z pátku třináctého taky nahnáno. To už ovšem odbočuju úplně někam jinam.

Tady je tedy těch třináct epických knih:

Třináct nejlepších knih za rok 2016

Předem upozorňuju, že jsem knihy neřadila od nejlepší po nejhorší. Zapisovala jsem si je, jak mi je Goodreads "vyfluslo". A některé jsem připisovala ještě ve druhém kole.
Jo a měla jsem pravidlo, že každý spisovatel může mít na mém seznamu pouze jednu knihu, jinak by mi taková S. J. Maas nebo můj oblíbený Stephen King zabrali půlku seznamu a ostatní by utřeli nos.

Pistolník (Stephen King)
Stephen King už je stálice, která se v mých top knihách objevuje pravidelně. Nemůžu si ho vynachválit ani v recenzích. Tedy většinou. Když mrknete na Knižní omyly 2016, uvidíte tam jednu knihu od něj, ale i tak zůstává na mém žebříčku na nejvyšších příčkách.
Pistolník je kniha, která se vymyká jeho běžné tvorbě. Řekla bych, že je to takový mix žánrů. Jeho netradičnost a ladění do fantasy si mě okamžitě získali. Škoda, že jsem se zatím nedopracovala k druhému dílu.


Město schodů (Robert J. Bennett)
Město schodů je knihou, která mě nalákala na svou knižní obálku. Ta je vážně naprosto dokonalá. Navíc má také zajímavou anotaci. A příběh… tak ten je naprosto senzační. Netradiční městská fantasy plná bohů a střetů dvou rozličných kultur. Vše odehrávající se v tajemném městě poničeném válkou. Autor má neuvěřitelně propracovaný svět. Jeho historie a kultura jsou vážně naprosto originální. Chválu můžu pět i na postavy. Navíc je většina knihy napsaná v přítomném čase, což se taky jen tak nevidí.


Dědička ohně (Sarah J. Maas)
Nepřekonatelná S. J. Maas, pro mě momentálně královna fantasy literatury. Sérii skleněný trůn pravděpodobně nemusím nijak komentovat. Je docela populární a pokud jste o něm neslyšeli, pak jste snad museli žít v Amazonii. Tato série si získala celosvětový úspěch zcela oprávněně. Tato talentovaná spisovatelka stvořila příběh se velkým P. Co kniha to zajímavější děj, který navíc čím dál víc graduje. Upřímně se těším na závěrečný díl, protože pokud jsou výborné zatím vydané knihy, nedokážu si představit, jak moc epické musí být velké finále.


Mechanický pomeranč (Anthony Burgess)
Jedna maturitní. Varování: kniha obsahuje násilí a jako hlavní postavu tady máme psychopata.
Ne, vážně, tato kniha je docela kontroverzní a spoustě lidem se líbit nebude. Mně se však líbila moc a kdybych si ji vytáhla u maturity, tak si pískám.


Trnový císař (Mark Lawrence)
Vtipné, že se mi sešel Mechanický pomeranč a Trnový císař. Hlavní postava série Roztříštěná říše, jejímž závěrečným dílem je právě Trnový císař, je Jorg Ankrat, který byl inspirován Alexem z Mechanického pomeranče.
Trnový císař se mi nelíbil tolik jako Trnový princ a Trnový král, avšak i tak jsem z této knihy byla úplně vedle. Pravda, konec mě sice naprosto zdrtil, ovšem Roztříštěná říše patří k mým oblíbeným knižním sériím.
Potencionální čtenáře musím varovat, že se jedná o temnou a krvavou fantasy s prvky post-apokalyptické literatury. Díky tomu obsahuje velké množství násilí, krve, sexu a vulgarit (heh, začínám si o sobě myslet, že jsem taky docela temná a zvrácená, když mám takový vkus na knihy).


Naslouchač (Petra Stehlíková)
Pozor, pozor! Jediný český spisovatel! Naslouchač je úžasně propracovaná kniha, která je navíc univerzální. Díky tomu, že neobsahuje žádnou milostnou zápletku, tak ji skutečně mohou číst holky i kluci, dívky i chlapci, ženy i muži… Navíc je i žánrově docela obsáhlá. Chvilku se tváří jako fantasy, pak zase jako post-apokalyptická kniha a navrch má i nádech sci-fi. Skutečně skvělý čtenářský zážitek.


Rudá královna (Victoria Aveyard)
Vím, že tuto sérii mnoho lidí kritizuje, avšak já ji mám ráda. Je pravdou, že první díl působí jako skládačka Hunger Games, Selekce, Divergence a Skleněného trůnu, nicméně po příběhové stránce se mi tato kniha líbila víc než druhý díl Křišťálový meč. Navíc jsem si zde našla dalšího oblíbeného padoucha, prince Mavena, kterého byl v Křišťálovém meči žalostný nedostatek. Proč jen jsem ulítlá na antihrdiny? Tolik mi to komplikuje život… (viz. Ramsay Bolton z GoT - snad jako jediná jsem byla z jeho smrti nešťastná)


Nedej se (Rainbow Rowell)
Do příběhu Simona Snowa a Baze Pitche jsem se naprosto zbláznila už v knize Fangirl. Parodie na Harryho Pottera a slash v jedné knize, to je pro mě zkrátka neodolatelná kombinace. Celkově mám knihy od Rainbow Rowell hrozně ráda, protože dokáže napsat dokonalý romantický příběh s originální zápletkou a zajímavými hlavními hrdiny. Nedej se je zatím nejlepší kniha, kterou jsem od ní četla.


Královna Tearlingu (Erika Johansen)
Taková fantasy nefantasy. Četla jsem na ni spoustu pozitivních, ale i negativních ohlasů. Nevím, co proti ní lidé mají. Je fajn, že se autoři fantasy nedrží zajetých kolejí, ale snaží se v rámci žánru experimentovat. Každá kniha nemusí být hned druhý Pán prstenů. Navíc hlavní hrdinka, Kelsea, je opravdu třída.


Pomsta a rozbřesk ( Renée Ahdieh)
Tisíc a jedna noc v poněkud napínavější a temnější verzi. Retellingy mě neskutečně baví a ani tohle není výjimkou.


Stránky světa (Kai Meyer)
Kniha přímo pro knihomoly. Knihy kam se podíváš. Super! Navíc krásné po grafické stránce.


Smečka ze čtvrtého pokoje (Mariam Petrosjan)
Neskutečně zvláštní, avšak neskutečně dobrá kniha. Kdybych ji měla komentovat, bude to příliš dlouhé. Řeknu tedy jediné: Doporučuju!


Magie mrtvých (Ilona Andrews)
Kate Daniels je kapitola sama pro sebe. Jedná se o příjemnou, akční a především paranormální sérii s drsnou hlavní hrdinkou a náloží vtipných hlášek. Je radost ji číst. Vybrala jsem první díl, protože… ehm, proč vlastně? Všechny mnou dosud přečtené díly této série jsou zhruba na stejné úrovni, i když ve třetím a čtvrtém se začíná děj přiostřovat.


Knižní omyly 2016

Ha! Tady je síň poražených a.k.a knihy, které mě zklamaly.

Superpérák (Darek Šmíd)
No… tak tohle ani nebudu nějak rozebírat…


Artemis Fowl (Eoin Colfer)
Prý že něco jako Harry Potter… Zrada! Lhali mi! Artemis Fowl by nebyl tak špatný, kdyby se v této knize vyskytoval častěji stejnojmenný hlavní hrdina, který je taky takový padouch. Vzhledem k tomu, že většinu knihy tvoří kapitoly z pohledu skřítky Myrty Krátké a příběh není kdovíjak záživný, se mi kniha ve výsledku nelíbila a v této sérii pokračovat nebudu. Ach, jak jsem nemilosrdná Smějící se


Grey (E. L. James)
O E. L. James mám své mínění, které Grey nijak nevylepšil. Ovšem musím přiznat, že se mi tato kniha líbila z její tvorby asi nejvíc. Christian je prostě charismatický mizera.


Narnie (C. S. Lewis)
Oblíbená knižní série, která u mě taky nijak nezabodovala. Filmy mám ráda, ale knihy mému čtenářskému vkusu nesedí.

Cujo (Stephen King)
Stephene, Stephene, co to je? King u mě touto knihou tedy nezabodoval. Nedá se říct, že by byla úplně špatná. Je přece od Kinga, propána. Bavily mě ty části, kde se věnoval ženě uvězněné v autě a ty, kde se nacházely "myšlenky" bernardýna nakaženého vzteklinou. Mezi nimi se však nacházela kvanta "vycpávkových" pasáží, v nichž se King věnoval jiným lidem a jejich všedním životům. Možná kdyby tato novela měla formu povídky bez zbytečných vycpávek a s menším rozsahem, bylo by to pro mě přijatelnější a lépe bych hodnotila.


Modré hlubiny (Jennifer Donnelly)
Příběh ze světa pod vodní hladinou. Mořské pany nejsou všechny jako Ariel od Disneyho. Na druhou stranu Ariel jsem vždy měla ráda, mořské pany v podání Jennifer Donnelly však ne.


Podivné město + Knihovna duší (Ransom Rigs)
Strašně mě štve, že tuto sérii nemám ráda. Vážně. Přitom první kniha série mě bavila. Nevím, co se stalo, že další dvě knihy už mě nedokázaly zaujmout.

Na všechny zde uvedené knihy (kromě Podivného města, Knihovny duší a některých dílů Narnie) jsem v průběhu roku napsala recenze, takže si je můžete tady na blogu přečíst. Jo a abych nezapomněla, ve středu vyjde Wrap Up za prosinec 2016 Mrkající

Na závěr tohoto článku vám přeju všechno nejlepší do roku 2017, doufám, že se vám bude dařit a že si přečtete mnoho pěkných knih.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama