Dědictví: 24. kapitola

22. února 2017 v 22:41 | Mira
Tak po extrémně dlouhé době je tady další kapitola Dědictví. Už bych se ale vážně měla dokopat k tomu, abych s tímto příběhem trochu pohnula. Zase totiž totálně netuším, co jsem napsala naposledy.


Kapitola XXIV. - Vlídné přijetí

Rem se ukázal jako ideální společník na cesty. Tam, kde by se Namien s Coranem dožadovali její pozornosti a zabíjeli čas neužitečným tlacháním, si Rem vystačil s knihou. Od opuštění Katorasu s ní hovor navázal jen v nejnutnějších případech, jinak měl nos zabořený ve své knize. Ne, že by spolu neměli o čem vést řeč, jen oba neměli v lásce bezúčelné mluvení, když před nimi stál důležitý úkol.
Kaylin se věnovala studiu mapy, kterou ukořistila v knihovně. Pečlivě si do paměti ukládala důležité body jejich cesty, možná rizika a města, kde by mohli doplnit zásoby. Vzdálenost mezi Korvosem a Katorasem by mohli překonat za pět dní, pokud při nich bude stát štěstí. Ovšem žili v Dylehu, tudíž ani jeden se štěstím nepočítal
"Podívejte, arcimágova dcera!" Prostí lidé obývající vesničku v těsné blízkosti Města mágů se sbíhaly, aby se podívali na dítě nejmocnějšího žijícího mága. Třeštili na ni oči, nadšeně mávali a ti nejmenší k ní natahovali ruce. Pár dětí proběhlo takřka pod kopyty koní.
Potlačila podráždění a udusila v sobě nevrlé mručení. Přinutila se nasadit zdvořilý úsměv a oplácet pozdravy.
"Neměl jsem sebemenší tušení, že jsi tak oblíbená," zamumlal Rem a pohledem přejížděl po davu.
"To není oblíbenost. Řekla bych, že mě považují za zpestření svých nudných životů," podělila se o svůj názor. "Už abychom byli pryč. Je to otravné."
"Neměla bys být tak nepřátelská. Nezapomeň, že díky lidem jako oni," rozmáchlým gestem obsáhl početný dav, "máme jídlo, šaty a -"
"Reme, nechtěl by ses vrátit ke čtení?" Aeromant s pousmáním plynule navázal tam, kde v četbě skončil.

"Z toho místa vyzařuje něco, co mě silně znepokojuje," prohlásil Rem s očima přišpendlenýma na Korvosu pod nimi. Zrovna si udělali krátkou přestávku na lehkou svačinu. Koně se nedaleko snažili na kamenitém svahu najít také něco k snědku. Kaylin s Remem se usadili na vyvýšeném místě, odkud měli skvělý výhled na městečko. Rem měl pravdu. Jak Kaylin přejížděla očima po vzdálených domech a uličkách, nabývala pocitu, že městu něco chybí. Třeba život. Obvykle ve městě vládl přirozený ruch. Města jí vždy připomínala organismus, v němž místo krve proudili lidé a místo orgánů sloužily budovy. Korvos vypadal jako bezkrevná mrtvola, jejíž orgány dávno pozastavily svou činnost.
"Měli bychom postupovat opatrně…"
"Naprosto s tebou souhlasím…"

Mladí mágové na sobě cítili tíhu všech očích skrytých za záclonkami a ušmudlanými okenními skly.
"Místní zřejmě trpí chorobnou stydlivostí." Rem se ze všech sil snažil působit mile, přívěti a především přátelsky, aby zmírnil nedůvěřivost vůči nim. Kaylin, která doteď hleděla přímo před sebe, se ušklíbla a šlehla očima k jednomu z domů. Stín za oknem se pohnul a okenice se s třísknutím zavřely. "A nebo panickým strachem," poopravil se mág.
"A naším prvním úkolem je zjistit, co je k takovému strachu dohnalo. Zamíříme tam, kde nám nemůžou prásknout dveřmi před nosem."
"Na radnici."
"Přesně tak."

Rychtář je s nechutí přijal. Přítomnost dvojice mágů mu nebyla příjemná, ač se to vehementně snažil skrývat.
"Takže… vás posílá sám arcimág?" ujistil se. Diplomaticky založený aeromant se ujal role mluvčího.
"Ano. Arcimág Viscardi se doslechl o podivných událostech ve vašem městě a chce jim učinit přítrž."
"Tím, že pošle dva mladé mágy. Co tady vy asi zmůžete? Vždyť jste sotva odrostlé děti." Muž si je skepticky prohlédl. Kaylin otevírala pusu připravená na jeho nepřátelství a pochyby plamenně odpovědět. Na koleni jí přistála Remova ruka a chlácholivě ji poplácala, což rychtář vidět nemohl.
"Chápu vaši nedůvěru, ale co můžete ztratit? Přinejhorším nic nezjistíme a z Korvosu odejdeme jako zpráskaní psi. Arcimág pak pošle někoho jiného, zkušenějšího. Dejte nám šanci." Rychtář před mágovým horlivým zrakem ucukl. Kaylin se rozhodla vložit do debaty.
"Arcimág neposlal jen tak někoho," řekla a získala si jejich pozornost, "já jsem Kaylin Viscardi, arcimágova dcera a dědička. A on je Rem Vestin. Velmi bych se divila, kdybyste neznal jeho matku, velemágyni Cordeiu Vestin." Rychtář zalapal po dechu a vyskočil na nohy. Najednou byl samá úklona a zdvořilost. Nabídl jim nejlepší ubytování ve městě - v jeho vlastním domě - a slíbil, že zařídí, aby obyvatelé Korvosu začali být vstřícní a poskytli mágům potřebné informace.
Dvojice poděkovala a nechala se doprovodit do rychtářova domu, kde v pokoji pro hosty usedla k válečné poradě.
"Neměla jsi mu říkat, jak vysoce postavení jsme."
"Ale no tak! Udělala jsem to proto, abychom měli co nejsnazší práci."
"Vážně? Mně přijde, že spíš máš ráda, když tě lidé obskakují a rozmazlují," ukázal na karafu kvalitního vína a tác plný laskomin na Kaylinině klíně.
"Vůbec nevím, o čem to mluvíš," ohradila se s úšklebkem. Rem zvážněl.
"Kde začneme?"
"Netuším. Nejprve bych zkusila vyslechnout našeho milého hostitele. Pokud nám neposkytne uspokojující informace -"
"Což neposkytne."
"-tak bych zašla na místa s vysokou návštěvností a poptala se tam."
"Takže trh a krčmy."
"Ano."
"Dobře."
"Reme?"
"Hm?"
"Nalij mi víno. Opravdu mám ráda, když mě druzí obskakují a rozmazlují…"

Rem se dávno odebral do svého pokoje, avšak Kaylin raději počkala, dokud si nebyla jistá, že celý dům spí. Vstala z postele a přešla k oknu, které otevřela dokořán. Dovnitř vpadl okřídlený přízrak. Její krkavec dosedl na opěradlo křesla a na pozdrav zakrákal.
"Pššt, Stíne, nechceme vzbudit pozornost," tišila ho a následně spojila jejich mysli. V krkavcových vzpomínkách sledovala celou jeho cestu. Letěl souběžně s nimi, avšak ani jeden Stína nikdy nespatřil. Přesně jak si Kaylin přála.
Doufala, že pohled z ptačí perspektivy odkryje detaily, kterých si při cestování po zemském povrchu nevšimla. Nějaká vodítka, stopy po zmizelých patrné jen z výšky. Ale nic neobjevila.
"Co se dá dělat," pokrčila rameny a z cestovního vaku vytáhla zbytky sušeného masa. Nabídla Stínovi. Pták neodmítl, ladně se vznesl a přistál na Kaylinině nastavené paži. "Snad zítra budeme mít víc štěstí." Krkavec se věnoval večeři.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama