Duch hvozdu: 5. kapitola

1. února 2017 v 20:58 | Mira
Zbývají ještě dvě kapitoly a bude konec Smějící se Btw na vědomost se dává, že páteční recenze možná vyjde až v sobotu. Mám ji sice rozepsanou, ale v pátek jedu na Scio testy do Jihlavy, tak si nejsem jistá, jestli ji stihnu dokončit.


5. kapitola

Hvozd hučel a bzučel jako úl plný agresivních vos. Uběhl necelý den od chvíle, kdy královi muži vyrazili do lesa a zahájili lov na místní obyvatelky. Při prvním tažení jich ulovili pět, což byla pro lidi ohromující zpráva. Ovšem zároveň s tím přišly obavy. Jaká asi bude vílí odezva?
O týden později, když se počet zabitých víl pohyboval kolem desítek, Hvozd lidem připadal pouze jako tichá památka na nedávné nebezpečí, připomínka jejich strachu. Po vílách se slehla zem. Ve Hvozdínu nastalo období bouřlivých oslav. Nepřítel zmizel a lidé byli volní.
Levi se strachovat nepřestal. Stále na Hvozd pohlížel se značným znepokojením, stále pro něj představoval strašáka. Nevěřil, že by se víly, ty hrdé, nebojácné a nezdolné bytosti, jen tak vzdaly. Sice dříve musely bojovat pouze s nimi, obyčejnými nevycvičenými lidmi a teď proti sobě měly špičkově vytrénované muže, ovšem i tak mu na jejich ústupu něco nesedělo.
"Do háje, Levi, koukej makat!" Levi sebou trhnul a se zamumlanou omluvou se vrhnul zpět do práce.

Svou práci dokončil v momentě, kdy slunce zapadalo za obzor. Nějaký čas mu zabral úklid kovárny. Při cestě domů se obloukem vyhnul krčmě, odkud se ozývaly jásavé zvuky. Levi kolektivní radování nesdílel a nechtěl se nechat zatáhnout do víru oslav. Toužil pouze po zaslouženém odpočinku.
Po příchodu zjistil, že jeho matka i sestry spí. Levi se rozhodl následovat jejich příkladu. Do postele se svalil, aniž by se namáhal vysvléknout. Ke spánku ho ukolébal vzdálený zpěv jakési odrhovačky.

Levi procitl. Vzbudil ho naléhavý pocit, že je něco strašlivě špatně. Skrz zavřené okenice do místnosti neproniklo žádné světlo. Levi se pohyboval poslepu. Zpaměti se dostal ke dveřím a opatrně je pootevřel. Panty k jeho štěstí nevydaly žádný skřípavý zvuk, který by ostře narušil noční klid. Zaposlouchal se. Snažil se ignorovat vlastní přerývavý dech a zjistit, zda ostatní obyvatelé domku nerušeně spí. Párkrát měl dojem, že slyšel vrznout podlahu. Přičítal to vlastní představivosti. Co už jeho bujná mysl vytvořit nemohla, byla štíhlá postava na konci jejich krátké chodbičky. Ve tmě připomínala jen vytáhlý stín. Stín, který se téměř dotýkal stropu.
Než se Levi vzmohl na nějakou reakci, vetřelec se ryhle pohnul. Škubnul dveřmi a srazil Leviho na zem, kde mladík nepobyl dlouho. Silné, hladké ruce ho vyzdvihly vzhůru. Dlaně s nepřirozeně dlouhými prsty se mu nemilosrdně sevřely kolem hrdla. Jejich pevný stisk Leviho odstřihl od vzduchu. Zápasil, ale proti síle neznámého neměl naději. Mlátil rukama, přesto ničeho nedosáhl. V jedné chvíli nahmatal něco dlouhého a hebkého. Vlasy. Sevřel je a bez zaváhání je vytrhl. Celý pramen. Víla, jak Levimu došlo, vyjekla. Nadlidskou silou jím mrštila přes místnůstku, jako by byl pouhou hadrovou panenkou a ne mladým mužem. Narazil do zdi a tvrdě se udeřil do hlavy. Ještě než jeho tělo kleslo na podlahu, ztratil vědomí.
Do reality se vrátil po pár hodinách, jen aby zjistil strašlivou věc. Dokulhal do pokoje a málem zakopnul o bezvládné tělo své matky. Hlavu měla otočenou do nepřirozené polohy. Zlomený vaz. Co ho však přinutilo roztřást se po celém těle a zoufale úpět, byly jeho sestry. Po nich nikde nezůstalo ani stopy.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama