Královna stínů (Sarah J. Maas)

4. února 2017 v 22:14 | Mira
O čem příběh je?
Aelin Ashryver Galathynius se vrátila z Wendlynu a je odhodlaná bojovat. Po letech je konečně připravená přijmout svou pravou identitu a pomstít se muži, který ji připravil o rodinu, přátele i království. Než však bude moct zabít krále Adarlanu, čeká královnu Terrasenu ještě dlouhá cesta, během níž bude muset spolupracovat se starými přáteli i nepřáteli. Kromě pomsty musí vykonat ještě další, neméně nebezpečné úkoly. Královna Terassenu musí osvobodit spoutanou magii, postavit se démonům a především zachránit svého přítele Doriana, který je pod vlivem démonického prince.
Mezitím se v Morathu formuje hrůzná armáda adarlanského krále složená z klanů Železozubých čarodějnic a wyvernů. Manon Černozobá jakožto velitelka letky má zrovna tak jako Aelin starostí až nad hlavu. Nejenže řeší neposlušnost a hašteření v řadách čarodějnic, ale musí se postavit také zrůdným experimentům prováděným v nitru hor.



Recenze:
Konečně! Už jsem myslela, že při čekání na Královnu stínů vypustím duši! Tuto sérii zbožňuju, avšak čekání na další díly mě doslova ubíjí. Docela závidím Američanům, že takřka všechny knihy mají okamžitě, zatímco k nám dorazí o dost později. Každopádně zrovna knihy ze série Skleněný trůn patří k těm, na něž se vyplatí počkat, protože každá z nich stojí za to.

Královna stínů je tedy pořádná bichle. Šest set padesát stran textu! Kdybych už z předchozích zkušeností nevěděla, jak rychle a hladce se příběhy od Sarah J. Maas čtou, asi bych se té délky zhrozila. Momentálně jsou totiž na mém TBR listu samé takové knižní "těžké váhy" jako například Illuminae, Winter, Hostitel a Město mečů. Docela bych už ocenila knihu pod pět set stran, kdo se s tím má pak tahat do školy? To jen taková malá odbočka.

Kde jsou ty časy, kdy Skleněný trůn byl pouze o nájemné vražedkyni bojující za svou svobodu? Teď tady máme víly, démony, čarodějnice a ztracené královny. Nemyslete si, že si stěžuju, jen poukazuju na to, jaký pokrok Sarah J. Maas se svým příběhem udělala a jak dlouhou cestu Aelin urazila od svého osvobození z Endovieru.

Byla dědičkou ohně.
Byla ohněm, světlem, popelem a uhlíky. Byla Aelin Ohnivé srdce a neskláněla se před nikým a ničím, vyjma koruny, kterou si nárokovala krví, životem a vítězstvím.

(strana 149)

Aelin se opět o něco změnila a tím dokonale zapadla do celkového vyznění příběhu. Není už ani nájemnou vražedkyní, ani královou bojovnicí ani dívkou prchající před svou totožností, bolestí a minulostí. V této knize Aelin konečně vystupuje jako pravá královna, která je rozhodnutá se o svůj trůn bít a která hodlá oplatit všechna zvěrstva napáchaná v minulosti jak na její osobě, tak na jejích blízkých.

Příběh nás tedy opět přivádí do Zlomuvalu, který se rozkládá ve stínu skleněného hradu. Aelin zpět do země musela přijet tajně, protože pro zbytek světa je stále Celaenou Sardothien pověřenou úkolem vyvraždit wendlynskou královskou rodinu. Já osobně jsem ráda, že se dějištěm opět stal Zlomuval. Sice tak autorka malinko ochudila čtenáře o magické a tajemné prostředí vílí domoviny, avšak dle mého názoru má toto království taktéž své kouzlo. Především je sídlem různých pochybných existencí jako jsou zloději, kurtizány a především vrazi. Díky tomu se Aelin znovu setká s mužem, který jí způsobil muka téměř stejná jako král Adarlanu. Řeč je o osobě, která z princezny Aelin Galathynius udělala vražedkyni Celaenu Sardothien.
Arobynna Hamela, krále vrahů a Aelinina bývalého mistra, považuju za jednu z nejtajemnějších a nejkomplikovanějších postav v sérii. Dokázal pěkně zkomplikovat již už tak dost komplikovaný děj. Aelinina setkání s ním se napínavostí vyrovnala všem bitvám zmíněným v této knize. Přiradila bych ho spíš k záporným postavám, ačkoliv Aelin také dost pomohl. Doufám, že v Krvavém ostří, které bude vycházet za pár dní, si ho užiju do sytosti.
To ovšem není jediná osoba z minulosti. Aelin potká také svou odvěkou rivalku, kurtizánu Lysandru. Co se tak dá vyvodit z náznaků a zmínek, s Lysandou si dříve nemohly přijít na jméno. Tady se jejich vztah úplně obrátil. Já osobně mám Lysandru ráda. Je to další z výrazných ženských hrdinek a její dějová linka je velmi smutná a zajímavá.

Jak jsem už zmínila, příběh se opět odehrává ve Zlomuvalu. Město však prošlo drastickou změnou. Po ulicích se prohánějí démony posedlí vojáci, v kanálech žijí démonické stvůry a král nechává popravovat více lidí než obvykle. Popravení vlastně mají docela štěstí. Někteří občané jsou totiž uneseni, naloženi do přísně střežených vozů a odvezeni do náruče démonických valgů.
Na takové místo se Aelin vrátila. Bez magie, bez přátel. Opět sama proti celému světu.

Dědička ohně byla skvělá. Královna stínů je ještě lepší. Děj je spletitý, přináší spoustu překvapení a je vyprávěn z pohledů mnoha postav. Jak je zvykem, kniha obsahuje akci a napětí, ale zároveň jsou některé momenty dojemné (mně osobně nejvíc dostala pasáž u Samova hrobu nebo pravda o Asterin), romantické nebo vtipné. Špičkování Aelin, Jeřába a Aediona je nepřekonatelné. Ačkoliv se v této knize některé zápletky vyřešily a uzavřely, jiné se naopak objevily a budou mít dohru v následujících knihách.
Celkově je Královna stínů poměrně temné čtení. Mnohdy až strašidelné. A také dost krvavé.

Musím se také zmínit a osudech jiných postav. Velkou roli hraje Manon Černozobá a její čarodějnice. Manon je vedle Aelin má nejoblíbenější postava z těchto knih a konečně jí bylo dopřáno více místa. Její dějová linka mě upřímně někdy bavila víc než ta hlavní. V předchozích knihách neměla na hlavní zápletku žádný vliv a "jela si svou". V tomto případě mnohá její rozhodnutí a skutky mají dopad na partu kolem Aelin. Kdyby tyhle dvě spojily síly, nikdo by si ani neškrtl.
Díky Manon víme, co se odehrává mimo Zlomuval. Řekla bych, že její dějová linka by klidně mohla uspokojit fanoušky hororů s nadpřirozenými prvky. Démonů je tady víc než dost. Sarah J. Maas své čtenáře ráda napíná, proto se čtenář dlouho nedozví, jakou roli mají čarodějnice v plánech krále Adarlanu. Řeknu vám, že jim tedy nezávidím.
Kolem Manon se kromě jejího wyverna Abraxose motá ještě Třináctka, tedy jejích třináct nejbližších čarodějnic. Autorka se zatím nevěnovala všem členkám, v popředí jsou většinou pouze Asterin, Vesta a Lusk. Snad se v další knize dozvíme o tomto kruhu čarodějnic víc.
A díky čarodějnicím vstoupí do děje další dvě podstatné postavy. Jedna je nám známá, druhá je nováčkem.
První z nich je lady Kaltain. Možná si ji pamatujete ze Skleněného trůnu, kde se snažila sbalit prince, nebo z Půlnoční koruny, kde jsme ji viděli uvězněnou v adarlanském žaláři. Ať jste si o ní mysleli cokoliv, zaručeně vám její nynější osobnost vyrazí dech. Kaltain jsem nikdy neměla ráda, ale tedy klobouk dolů.
Druhou z postav je Elidy. Možná zprvu působí trochu jako Sorscha z Dědičky ohně, avšak tahle dívka je stokrát zajímavější. A taky je jedním velkým překvapením.

Samozřejmě má kniha i své nedostatky. Asi nejvíce mě rozčiloval charakter Chabla, který autorka naprosto zkazila. K Chaolovi jsem měla jisté výhrady už při Dědičce ohně a ani teď si výrazně nepolepšil. Především na začátku je zcela nesnesitelný. Nejvíc mi vadilo, jak ustavičně házel všechnu vinu na Aelin a jak svou nedůvěrou stěžoval terassenské královně její úkol. A také jeho věčná sebelítost. Ke konci knihy došlo k malému zlepšení. Docela mě překvapilo, co této postavě autorka provedla.
Pak jsem nebyla spokojená s králem Adarlanu. Podle mě je to hrozně nevyužitá postava a autorka z ní mohla vyždímat víc. Vždyť ani neznáme jeho jméno! A to, čím ospravedlnil své činny, jsem popravdě tak nějak čekala.
A do třetice mě iritovaly některé popisy. Především popisy postav. Já nevím, jestli má S. J. Maas nějakou úchylku, avšak očividně si libuje v popisování mužského těla. Pořád samé "mohutná postava", "široká ramena a hrudník", "vypracované břicho," "provazce svalů" a tak dále. Nejspíš by mi to nevadilo, kdyby se to nevyskytovalo tak stopadesátkrát v každé z jejích knih. Jasně, pravděpodobně chce, aby čtenářky slintaly a užívaly si, ale všeho s mírou. S tímto se pojí podobný problém a to erotické pasáže. Nic proti nim, jenže ty její jsou hrozně pompézní. Ne přímo v Královně stínů, spíš to zmiňuju ze všeobecného hlediska a pro úplnost. Tuhle stránku spisovatelského řemesla Sarah ještě nemá úplně v malíčku.

Trošku se nám ta recenze protáhla. A to jsem beztak zapomněla zmínit polovinu věcí, o nichž jsem chtěla psát. No nic.
Náhodou nevíte někdo, kdy má vycházet v češtině Empire of storms (pátá kniha Skleněného trůnu)? Snad brzy, jinak se půjdu odstřelit.

Hodnocení:

Královna stínů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama