Zrcadlení (A. G. Howard)

24. února 2017 v 22:54 | Mira
O čem příběh je?
Na maturitním plesu se vše pokazilo. Alyssina máma byla odnesena do Říše divů a Morfeus se Zachem skončili ve spárech Červené královny a zmizeli v Kdekolijinde, místě obývaném hrozivými mutanty a nejhoršími vyvrheli Říše divů. Pokud Alyssa chce zachránit své blízké, napravit škody v Říši divů a porazit Červenou královnu, musí svému otci vrátit vzpomínky na dětství, které strávil ve spárech Druhé sestry. To znamená vydat se na dlouhou cestu do Londýna a odtud do Kdekolijinde. Tentokrát však Alyssa nemůže doufat v žádnou pomoc, vše musí zvládnout vlastními silami. A ačkoliv je podsvětnickou královnou, nebude to mít vůbec jednoduché.


O čem příběh je?
Vážně bych recenze měla psát hned po dočtení, protože s takovým časovým odstupem, který mám právě u Zrcadlení, se recenze píšou vážně mizerně. No, musím si nějak poradit.

Zrcadlení uzavírá šíleně temnou sérii Šepotání. V bláznivosti si ničím nezadá s předchozími díly Šepotání a Divotání. Naopak toto velké finále nabízí ještě více bláznivin, o které se postaralo bizarní Kdekolijinde. Autorka má vážně obdivuhodnou, byť poněkud zvrácenou fantazii. Kam na to asi chodí?

I tentokrát se A. G. Howard snažila skloubit spletitý děj s romantikou. Přece jen Alyssa musela vyřešit nejen královské povinnosti, ale i vlastní city. Pravdou je, že romantika kolikrát ději spíš uškodila. Protože se řešil milostný propletenec, musely být některé stěžejní momenty osekané a na můj vkus vyřešené až moc rychle. Přesto milostné pletky tentokrát nepůsobí tak příšerně puberťácky. Všechny postavy totiž prošly vývojem.
Alyssa je mnohem zralejší a dospělejší. Konečně přestala utíkat před Říší divů, před láskou k Morfeovi a především před svou podsvětnickou podstatou. Konečně se naučila využít všech výhod, které jí krev Červené královny nabízí, ale na druhou stranu se jimi nenechá ovládat. Díky tomu se z ní stala vcelku dobrá hlavní hrdinka.
Na druhou stranu Zach přestal být tím dokonalým, hodným rytířem a vystrčil růžky. Nikdy jsem ho neměla příliš v oblibě, ale tentokrát byl mnohem snesitelnějším. Nahlédl do temných zákoutí své duše a na krátký čas se z něj stal úplně jiný člověk, který se téměř vyrovnal Morfeovi a Alysse. V Kdekolijinde okusil ohromnou moc a sám se málem poddal podsvětnickému šílenství.
Morfeus možná působí pořád stejně. Také, že zůstal prohnaným a manipulativním zmůrysynem, avšak i jeho poznamenal pobyt v Kdekolijinde a především Zachova přítomnost. Ačkoliv lidmi pohrdal, nakonec se i tento samotářský sobec nechal ovlivnit lidskými pocity a ve finále se z něj stal mnohem lepší... no, ne člověk, ale podsvětník.
Z této různorodé trojice se k mému překvapení zrodily postavy, na které budu ráda vzpomínat.

K mé neskonalé radosti se do popředí dostaly i další, dosud opomíjené postavy. Především Alyssin otec Thomas, který nakonec nebyl obyčejným člověkem. Vlastně má k Říši divů blíž, než si jeho dcera myslela. Díky němu vyšla najevo další tajemství ohledně Říše divů a Alyssiny rodiny.

Co víc říct? Svět, který autorka na základě Carollovy Alenky v Říši divů stvořila, je magický, nebezpečný a kolikrát z něj jde hlava kolem. Zrcadlení je plné překvapivých momentů a událostí, při nichž se budete opravdu bát, zda vaši drazí hrdinové vyváznou živí. A epilog je jednoduše geniální. Mnohé jistě nepřekvapí, že autorka svou sérii zakončila tímto způsobem, ale upřímně, co jiného mohla dělat, pokud nechtěla podráždit fanynky Zacha ani Morfea. Konec buď budete milovat, nebo se vám bude hnusit.


Zrcadlení je působivé zakončení této trilogie. Já se nyní ještě prokousávám Běsněním, které je taktéž zajímavé a samozřejmě na něj můžete čekat recenzi.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama