Havran (Edgar Allan Poe)

31. března 2017 v 22:37 | Mira
O čem příběh je?
Příběh vypráví o muži, k němuž jednoho zimního večera zavítá vskutku nezvyklý host: havran. Muž se utápí ve smutku kvůli smrti své milované Lenory a návštěva havrana, který na mužovi otázky odpovídá stále jednou a toutéž větou "Nikdy víc!" mu na náladě rozhodně nepřidá. Je ovšem havran skutečné pouze havranem, nebo se jedná o nějakou nadpřirozenou sílu, která přišla muže trýznit?


Recenze:
Vím, že měla vyjít recenze na knihu Co přichází se stíny, jenže jsem trouba a tuto knížku jsem půjčila kamarádce, aniž bych si předtím napsala recenzi. Takže dneska musím trochu improvizovat. Dnes jsem dočetla dvě knihy. Grišu a Havrana. Mohla jsem napsat recenzi an Grišu, ale raději počkám, až se mi všechny dojmy uleží v hlavě. U Havrana se jedná o rereading, tak nebude těžké zformulovat myšlenky těsně po dočtení.

Havran je velice známá báseň. Pokud bychom si ji měli rozebrat odborněji, jedná se o lyricko-epickou báseň se znaky balady, která čítá okolo sto osmi veršů a řadíme ji do romantismu, ovšem zároveň obsahuje také znaky symbolismu. V originálu je báseň pojmenovaná The Raven, tedy krkavec. Za špatné přeložení můžeme vděčit Jaroslavu Vrchlickému.
Tak, češtinářské okénko máme za sebou.

Jak jste jistě poznali, Havran patří mezi mou maturitní četbu. K povinné četbě mám docela rozporuplné vztahy. Najdou se zde knihy, které mě málem unudily k smrti (Stařec a moře, Pán much) a já si je nakonec k maturitě nevybrala, na druhou stranu jsem objevila také skvosty, jako například Mechanický pomeranč, který patří mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec. Havran naštěstí patří ke knihám, které mě v povinné četbě zaujaly a líbily se mi. Sice bych si ho u maturity vytáhnout nechtěla, ale to je věc vedlejší.

Básně se mi častou čtou docela špatně, ovšem Havran se dá číst naprosto bez problému, ačkoliv je jazyk vcelku archaický. Já jsem si koupila knihu, v níž je zároveň i anglický originál této básně, a určitě není na škodu si Havrana přečíst také právě v originále. Je totiž zajímavé porovnat, jak moc se Vrchlický s překladem trefil.

Děj není nijak komplikovaný a více než epická část převládá právě lyrika. Báseň má báječnou atmosféru. Z každé stránky vyzařuje smutek, beznaděj a tajemno. I přes to děj graduje a čtenář si tak může vychutnat hrdinovo stupňující se zoufalství. Konec básně je docela depresivní.

Docela by mě zajímalo, čím havran vlastně je. Ztělesnění smutku? Posel z pekel? Každý si tento symbol vykládá po svém a přesný význam věděl zřejmě pouze autor sám.
Já osobně se přikláním ke ztělesnění smutku. Autor se s hlavní postavou ztotožňoval, protože báseň byla naspána po smrti jeho vlastní ženy. Myslím, že havran symbolizuje autorův smutek nad její ztrátou a nemožnost se svého žalu zbavit. V této mé teorii mě podporuje závěr básně:

A tak havran neslét, sedí,
stále sedí, na mne hledí,
Fallady dál sochy bílé
černým křídlem cloní líc;
jeho očí zář mne svírá,
takto snící démon zírá,
lampy zář jej obestírá,
jeho stín kol vrhajíc,
a má duše z toho stínu
nevzchopí se zoufajíc,
nevzchopí se - nikdy víc!

Hodnocení:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama