Město mečů (Robert Jackson Bennett)

4. března 2017 v 0:03 | Mira
O čem příběh je?
Od hrozivé bitvy v Bulikově uběhlo již pět let a generálka Turyin Mulageshová opustila aktivní službu v armádě. Plánovala žít v klidu a opíjet se v zapadlé části světa, dokud jí do života nevstoupil posel od premiérky a její staré známé Shary Komaydyové. Premiérka má pro Mulageshovou poslední misi. Úkol, který se neodvážila svěřit nikou jinému, generálku zavede až do města Voortyaštan známého také jako Město mečů. V tomto poničeném a nebezpečném městě musí generálka řešit záhadné zmizení, brutální vraždy a aktivitu dávno mrtvého božstva.


Recenze:
Znáte ten pocit, když se chystáte začít něco dělat, ale nakonec skončíte u úplně jiné činnosti? Tuto recenzi jsem chtěla začít psát hned po příchodu ze školy, abych pak nebyla v časovém presu, jenže nakonec jsem na pár hodin skončila u sledování Záklínače (myslím lets play, ne seriál), pak u čtení Krvavého ostří a nakonec u The 100. Takže recenze opět vychází takhle pozdě. Opravdu už bych se měla poučit a především polepšit. Zvlášť, když mám psát recenzi na skvělou knihu jakou je Město mečů.

Než se pustíme do samotné recenze, možná bychom si mohli osvěžit paměť a probrat se pár reáliemi spojenými s touto knihou a sérií Božská města celkově. Svět, který R. J. Bennett stvořil, je totiž ohromně zajímavý a já se v recenzi budu zmiňovat o některých událostech, které byste bez kontextu možná chápali hůř.

Příběh se odehrává ve fiktivním světě, v němž vypukla válka mezi dvěmi mocnostmi: Kontinentem a Saypurem. Saypur byl odjakživa podroben Kontinentu a s místními lidmi nebylo zacházeno zrovna v rukavičkách, spíše plnili úlohu otroků. Kontinent bych přirovnala k Evropě, zatímco Saypur na mě působí jako jakýsi ekvivalent Indie. Samozřejmě Evropa a Indie spolu nikdy válku nevedly, podobnost se týká pouze kultury, architektury a vzhledu a jmen postav.
Kontinent se totiž pyšnil něčím, co Saypur nikdy neměl. Božstvy. Teď z hlavy přesně nevím, kolik jich bylo celkem, ale rozhodně méně než deset. Na těchto božstvech a jejich zázracích byla vystavena celá síla Kontinentu. Každé božstvo sídlilo ve vlastním městě a každé mělo jiný charakter. Na Kontinentu jste mohli najít božstva přísná a krutá jako například Kolkan nebo Voortyia, ale také božstva mírná a hodná jako Olvos. Tato božstva přetvářela realitu dle vlastního uvážení a velkou část Kontinentu ovlivnily, ne-li přímo tvořily jeiich zázraky.
Jednoho dne však nastal zlom. Jeden Saypuřan vynalezl zbraň, jež byla schopná zabít i jinak nesmrtelná božstva a samozřejmě ji neváhal použít. Saypur vytáhl do války. Jako první zemřela bohyně války Voortyia a po ní likvidace božstev šla jako na běžícím pásu. Kdysi mocný Kontinent byl podroben Saypurem. Saypur Kontinetálce drží zkrátka, spousta věcí byla podrobena cenzuře a celkově je Kontinent zdevastovaný nejen válkou, ale také Mžikem. Mžik se dá definovat jako čas, kdy zmizely božské zázraky a realita byla narušena.
Život šel dál, dokud se nezjistilo, že některá božstva nejsou tak mrtvá, jak by se dalo čekat. Tady přichází na řadu děj Města schodů, který vyvrcholil bitvou o město Bulikov, bývalé srdce Kontinentu. Při němž Saypuřané bojovali hned proti dvěma božstvům a vyhráli právě díky Shaře a Mulageshové.
Tady bych své dlouhé vyprávění utnula, jinak se do toho zamotám a bude to nekonečné.

Město mečů je ještě lepší než Město schodů. A to je Město schodů vynikající kniha. Obě je však spojuje originální svět s velmi propracovanou mytologií a autorův poutavý styl psaní. A samozřejmě také krásné obálky, které zaujmou na první pohled. Tentokrát musím uznat, že naše české knižní obálky rozhodně překonaly ty originální. Především je dobré, že obě vystihují města, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají.

Příběh je opět směsicí urban fantasy a detektivky. Detektivní zápletka je opravdu povedená, ani náhodou se nedá předvídat a můžu vám zaručit, že finální rozuzlení vás dostane. Na tomto autorovi obdivuju, jak si umí se čtenářem pěkně pohrát. Tady naznačí tohle, tamhle zase tamto a nakonec do sebe útržky informací hladce zapadnou a vytvoří něco epického. Při čtení je důležité všímat si i maličkostí, protože i ty často hrajou důležitou roli a na příběh mají větší vliv než by se dalo čekat. Mně mozek občas šrotoval na plné obrátky, jak jsem se snažila dát si jednotlivé souvislosti dohromady a pokusit se vyřešit aktuální problém.

Město mečů se zaobírá poněkud temnějšími tématy. Celý příběh se točí především kolem smrti a zabíjení. Jak by taky ne, když je kniha zasazená do Voortyaštanu, kde před Mžikem sídlila bohyně války a smrti Voortyia. Asi i kvůli tomu se mi Město mečů tolik líbí. Má atmosféru, která na mě při četní působila a některé pasáže z knihy se mi vryly do paměti. Taktéž se mi líbila myšlenka posmrtného života, protože mě tyhle věci zajímají odjakživa.

Považuju za dobré také zmínit, že v některých momentech byla kniha vyloženě nechutná. Autor se jako mnoho dalších vyžívá v popisování mrtvých těl a brutálních vražd, při nichž se končetiny a vnitřnosti válí všude kolem těla. Lahůdka.

Maličko mě zarazilo, že hlavní postavou není Shara. Ne, že bych k ní nějak zvlášť přilnula, ale rozhodně ji považuju za zajímavou hrdinku. Mulageshová má ovšem také něco do sebe a především na mě působila lidštěji a reálněji než Shara.
V knize nechybí ani Shařin bývalý spolupracovník Sigrud, který je prostě super. Hlavně když ho popadne amok a trhá hlavy všem okolo.

Víte, jak jsem se zmiňovala o Saypuru a Indii? Svá slova dokonce můžu podpořit obrázkem, který jsem našla na autorově blogu. Na obrázku níže je jedna z postav, generál Lalith Biswal. Mimochodem hrozný chlap. Všimněte s jeho oděvu. No nepůsobí na vás indicky?



A kdyby měl někdo zájem podívat se, jak asi vypadá město Bulikov, dějiště předchozí knihy, tak se můžete podívat na obrázky tady. Opět je to autorův oficiální blog.

Hodnocení:

Město mečů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moira moira | 9. ledna 2018 v 2:32 | Reagovat

se svou úvodní větou jsi mi úplně připomněla, jak se mi občas stane, že si chci zkouknout jen prvních pár stránek knihy, jestli je to hezký formát nebo jak to je napsané... a nakonec skončím tak, že to dám na jeden zátah. Fakt jsem čekala něco podobného, a ty jsi začala o odkládání psaní rec. xD

jakmile ses dostala k tomu, že je to spin off jiné série (a ještě k tomu města schodů. :D), přestala jsem číst. jsem příšený spoilerofob. Fakt. Především u knih, u kterým vím, že jsou dobré, jdu ráda úplně naslepo. Není nic lepšího, než poznávat příběh, krok po kroku, a pomalu si konstruovat, o čem bude. ^^ Je to tak trochu zlozvyk z dětství, respektive začátků mého čtení.
Četla jsem úplně vše, co se mi dostalo do ruky, a buď byla mile nebo méně překvapená. :D
Anyway. Co teď? Nemám ti k tomu co napsat. :D

2 Mira Mira | Web | 11. ledna 2018 v 23:43 | Reagovat

[1]: Pro mě je odkládání psaní recenzí typické :-D
A že nemáš co napsat... to nevadí hele, myslím, že ta záplava tvých dalších komentářů mi to vynahrazuje :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama