Město mečů (Robert Jackson Bennett)

4. března 2017 v 0:03 | Mira
O čem příběh je?
Od hrozivé bitvy v Bulikově uběhlo již pět let a generálka Turyin Mulageshová opustila aktivní službu v armádě. Plánovala žít v klidu a opíjet se v zapadlé části světa, dokud jí do života nevstoupil posel od premiérky a její staré známé Shary Komaydyové. Premiérka má pro Mulageshovou poslední misi. Úkol, který se neodvážila svěřit nikou jinému, generálku zavede až do města Voortyaštan známého také jako Město mečů. V tomto poničeném a nebezpečném městě musí generálka řešit záhadné zmizení, brutální vraždy a aktivitu dávno mrtvého božstva.


Recenze:
Znáte ten pocit, když se chystáte začít něco dělat, ale nakonec skončíte u úplně jiné činnosti? Tuto recenzi jsem chtěla začít psát hned po příchodu ze školy, abych pak nebyla v časovém presu, jenže nakonec jsem na pár hodin skončila u sledování Záklínače (myslím lets play, ne seriál), pak u čtení Krvavého ostří a nakonec u The 100. Takže recenze opět vychází takhle pozdě. Opravdu už bych se měla poučit a především polepšit. Zvlášť, když mám psát recenzi na skvělou knihu jakou je Město mečů.

Než se pustíme do samotné recenze, možná bychom si mohli osvěžit paměť a probrat se pár reáliemi spojenými s touto knihou a sérií Božská města celkově. Svět, který R. J. Bennett stvořil, je totiž ohromně zajímavý a já se v recenzi budu zmiňovat o některých událostech, které byste bez kontextu možná chápali hůř.

Příběh se odehrává ve fiktivním světě, v němž vypukla válka mezi dvěmi mocnostmi: Kontinentem a Saypurem. Saypur byl odjakživa podroben Kontinentu a s místními lidmi nebylo zacházeno zrovna v rukavičkách, spíše plnili úlohu otroků. Kontinent bych přirovnala k Evropě, zatímco Saypur na mě působí jako jakýsi ekvivalent Indie. Samozřejmě Evropa a Indie spolu nikdy válku nevedly, podobnost se týká pouze kultury, architektury a vzhledu a jmen postav.
Kontinent se totiž pyšnil něčím, co Saypur nikdy neměl. Božstvy. Teď z hlavy přesně nevím, kolik jich bylo celkem, ale rozhodně méně než deset. Na těchto božstvech a jejich zázracích byla vystavena celá síla Kontinentu. Každé božstvo sídlilo ve vlastním městě a každé mělo jiný charakter. Na Kontinentu jste mohli najít božstva přísná a krutá jako například Kolkan nebo Voortyia, ale také božstva mírná a hodná jako Olvos. Tato božstva přetvářela realitu dle vlastního uvážení a velkou část Kontinentu ovlivnily, ne-li přímo tvořily jeiich zázraky.
Jednoho dne však nastal zlom. Jeden Saypuřan vynalezl zbraň, jež byla schopná zabít i jinak nesmrtelná božstva a samozřejmě ji neváhal použít. Saypur vytáhl do války. Jako první zemřela bohyně války Voortyia a po ní likvidace božstev šla jako na běžícím pásu. Kdysi mocný Kontinent byl podroben Saypurem. Saypur Kontinetálce drží zkrátka, spousta věcí byla podrobena cenzuře a celkově je Kontinent zdevastovaný nejen válkou, ale také Mžikem. Mžik se dá definovat jako čas, kdy zmizely božské zázraky a realita byla narušena.
Život šel dál, dokud se nezjistilo, že některá božstva nejsou tak mrtvá, jak by se dalo čekat. Tady přichází na řadu děj Města schodů, který vyvrcholil bitvou o město Bulikov, bývalé srdce Kontinentu. Při němž Saypuřané bojovali hned proti dvěma božstvům a vyhráli právě díky Shaře a Mulageshové.
Tady bych své dlouhé vyprávění utnula, jinak se do toho zamotám a bude to nekonečné.

Město mečů je ještě lepší než Město schodů. A to je Město schodů vynikající kniha. Obě je však spojuje originální svět s velmi propracovanou mytologií a autorův poutavý styl psaní. A samozřejmě také krásné obálky, které zaujmou na první pohled. Tentokrát musím uznat, že naše české knižní obálky rozhodně překonaly ty originální. Především je dobré, že obě vystihují města, v nichž se jednotlivé příběhy odehrávají.

Příběh je opět směsicí urban fantasy a detektivky. Detektivní zápletka je opravdu povedená, ani náhodou se nedá předvídat a můžu vám zaručit, že finální rozuzlení vás dostane. Na tomto autorovi obdivuju, jak si umí se čtenářem pěkně pohrát. Tady naznačí tohle, tamhle zase tamto a nakonec do sebe útržky informací hladce zapadnou a vytvoří něco epického. Při čtení je důležité všímat si i maličkostí, protože i ty často hrajou důležitou roli a na příběh mají větší vliv než by se dalo čekat. Mně mozek občas šrotoval na plné obrátky, jak jsem se snažila dát si jednotlivé souvislosti dohromady a pokusit se vyřešit aktuální problém.

Město mečů se zaobírá poněkud temnějšími tématy. Celý příběh se točí především kolem smrti a zabíjení. Jak by taky ne, když je kniha zasazená do Voortyaštanu, kde před Mžikem sídlila bohyně války a smrti Voortyia. Asi i kvůli tomu se mi Město mečů tolik líbí. Má atmosféru, která na mě při četní působila a některé pasáže z knihy se mi vryly do paměti. Taktéž se mi líbila myšlenka posmrtného života, protože mě tyhle věci zajímají odjakživa.

Považuju za dobré také zmínit, že v některých momentech byla kniha vyloženě nechutná. Autor se jako mnoho dalších vyžívá v popisování mrtvých těl a brutálních vražd, při nichž se končetiny a vnitřnosti válí všude kolem těla. Lahůdka.

Maličko mě zarazilo, že hlavní postavou není Shara. Ne, že bych k ní nějak zvlášť přilnula, ale rozhodně ji považuju za zajímavou hrdinku. Mulageshová má ovšem také něco do sebe a především na mě působila lidštěji a reálněji než Shara.
V knize nechybí ani Shařin bývalý spolupracovník Sigrud, který je prostě super. Hlavně když ho popadne amok a trhá hlavy všem okolo.

Víte, jak jsem se zmiňovala o Saypuru a Indii? Svá slova dokonce můžu podpořit obrázkem, který jsem našla na autorově blogu. Na obrázku níže je jedna z postav, generál Lalith Biswal. Mimochodem hrozný chlap. Všimněte s jeho oděvu. No nepůsobí na vás indicky?



A kdyby měl někdo zájem podívat se, jak asi vypadá město Bulikov, dějiště předchozí knihy, tak se můžete podívat na obrázky tady. Opět je to autorův oficiální blog.

Hodnocení:

Město mečů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama