Griša: Světlo a stíny (Leigh Bardugo)

9. dubna 2017 v 21:19 | Mira
Hm, recenze na Co přichází se stíny se asi jen tak nedočkáme Smějící se Pokud bych knihu neměla k dispozici ani příští týden, pak vyjde recenze na Divokou píseň. Btw v pátek recenze nevyšla kvůli potížím s internetem, tam jsem ji nechala na dnešek.


O čem příběh je?
Království Ravka bývalo kdysi mocnou zemí, jenže jeho moc byla oslabena Vrásou stínů, temným pásem táhnoucím se od severního cípu země k jižnímu a obývaným krvežíznivými monstry. Alina Starková je sirotek zrovna jako její nejlepší přítel a tajná láska Mal. Oba slouží v armádě, která má putovat napříč Vrásou stínů. Ve Vráse se však Alině stane něco neočekávaného. V okamžiku, kdy na ni zaútočí jedno z monster a její i Malův život je ohrožen, vytryskne z Aliny zářivé světlo a ona omdlí. Vyjde najevo, že ovládá vzácnou magii a stane se z ní griša. Grišové jsou společenství lidí ovládajících různé druhy magie pod vedením Temnyje, nejmocnějšího z nich. Temnyj má s Alinou velké plány. Z obyčejné dívky se má stát spasitelka světa.

Recenze:
Jsem si vcelku jistá, že o Griše jste slyšeli. Patří totiž ke knihám, na něž se třásl nejeden knihomol a byla také velmi očekávanou novinkou. V zahraničí se dočkala ohromného úspěchu, ovšem já musím říct, že ve mně vyvolává dost protichůdné pocity.

Ano, Griša je dobrá kniha. Autorka píše opravdu poutavě, příběh má příjemné tempo a kupodivu i hlavní hrdinka je sympaťačka. Jenže...

Griša má vše, co dobrá kniha potřebuje k tomu, aby byla dobrá. Nechybí tu napětí, humor, romantika a sem tam i nějaký zvrat. Zní to dobře. Ovšem každá z těchto dílčích části je nedotažená, jejich potenciál zůstal nevyužitý. Autorka využila od každého trošku, ovšem v podstatě ničeho v knize nebylo dost. Navíc dobrá polovina knihy působí jako směska Harryho Pottera a Rudé královny. Možná to tak připadá pouze mě, nevím, ale obě tato díla jsem v Griši viděla.

Kniha se odehrává v originálním prostředí. Inspiraci carským Ruskem nevidíte na každém kroku. Díky tomu má nádech neotřelosti. I pojetí magie je tu jiné, než s jakým se běžně ve fantasy knihách setkávám. Výsledný dojem však kazí stokrát použité motivy. Milostný trojúhelník? Ano. Hrdinka, která se nepovažuje za výjimečnou a krásnou, ale ve výsledku poplete hlavu hlavním mužským protagonistům? Ano. Škoda, že autorka nepřišla s něčím víc, s nějakým nápadem, který by knihu posunul o úroveň výš, fantazii by na to Leigh Bardugo měla a jsem si jistá, že kdyby se pořádně zamyslela, jistě by ji napadlo, jak příběh ještě více ozvláštnit a vyhnout se žánrovým klišé.

Do teď jsem možná zněla jako Simon Cowell. Pravdou však je, že se mi kniha moc líbila. Ruku na srdce, úplně jsem ji hltala. Autorka píše vážně dobře, čímž během čtení odváděla mou pozornost od výše zmíněných nedostatků. Navíc se mi zalíbil její princip fungování magie, její pojetí grišů. Nějaký čas mi však zabralo, než jsem se zorientovala v ruských názvech jednotlivých skupin grišů. To je tím, že jsem si místo ruštiny zvolila němčinu, to byla osudová chyba Smějící se
Ruská slova a jména jsou také dobré téma. Překlad se velmi povedl. Řekla bych, že naše verze je lepší než originální anglická, protože tam ruština nemá možnost tolik zazářit a tím kvalita trochu upadá. No jo, ty slovanské jazyky...

Jak jsem už psala na začátku, hlavní hrdinka je sympatická. Troufám si tvrdit, že v rámci žánru nadprůměrná. Rozhodně jsem neměla chuť jí omlátit hlavu o zeď, jako to někdy při čtení YA žánru mívám. Teď mě tak napadá, že Young Adult ve mně zřejmě probouzí násilnické sklony Smějící se Alina se chová rozumně, není to žádná naivní husička, ale také nepatří do kategorie neohrožených hrdinek. Je... normální. Lidská. Uvěřitelná.
Když jsem nakousla ten milostná trojúhelník, přihodím i malou zmínku o mužských protagonistech.
Alininou láskou je její kamarád Mal, který se zpočátku chová jako pitomec. Průměrná Alina mu nestojí za pohled a svádí všechny ostatní holky, ovšem když Alina zkrásní, jak najednou obrátí! Nicméně v závěru knihy je vážně milý a statečný a oblíbila jsem si ho.
Teď se držte. Přichází naprosto epická, dokonalá a úchvatná postava, kterou nemůžu dostat z hlavy. Asi bych měla přestat lpět na vymyšlených osobách, ale v tomhle případě to nejde. Temnyj. Ach. Můj. Bože. Nejsem si jistá, jestli se v jeho případě dokážu vyjádřit smysluplně. Temnyj je typ postavy, který já vážně miluju. Pokud čtete moje recenze nebo různé tagy, pak asi víte, jaké typy vyhledávám. Pokud ne, pak malá nápověda: Jorg Ankrat (Roztříštěná říše), Rhysand (Dvůr trnů a růží), Morfeus (Šepotání) a Alex (Mechanický pomeranč). Přeberte si to po svém Smějící se
Bohužel je milostná zápletka dost průhledná a od začátku je jasné, koho si Alina nakonec zvolí.
Vedlejší postavy jsou velmi rozmanité a jistě si v nich každý najde svého oblíbence.

Konec knihy mě naprosto dostal. Od jistého zvratu jsem věděla, že se k něčemu podobnému schyluje, ale to, jak se Alina zachovala... A to, že nevím, jak to dopadlo s Temnyjem... No, pokračování by mělo vyjít rychle nebo umřu zvědavostí.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama