Osm dní Šakala (Mariam Petrosjan)

2. června 2017 v 18:59 | Mira
Základní informace:
Originální název: Шакалиный восьмидневник
Série: Dům, ve kterém...
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 344
Překlad: Konstantin Šindelář
Vydáno: 2017

Oficiální anotace:
Na kraji města uprostřed paneláků stojí Šedý dům. Skrývá v sobě tajemství a za jediný den se v něm odehrají příběhy, které ve světě venku nezažijete ani za celý život...
Život v Domě vybočuje ze dne na den ze zajetých kolejí. Byl totiž vyhlášen nový zákon, který vrací do uzavřených klučičích smeček děvčata, dlouhá léta opomíjená a přehlížená. Atmosféra v Domě se mění. Ale ani nová přátelství, zklamání či lásky nedokážou odvést pozornost od hrozby, která se nad obyvateli Domu vznáší. Blíží se totiž ukončení - den, kdy budou všichni nuceni opustit známé zdi a postavit se obávanému světu tam venku. A jako kdyby to bylo málo, nadchází noc, která nemá konce, noc, po níž už nic nebude jako dřív.




Recenze:
Rok se s rokem sešel a v našich krajích vyšel druhý díl zvláštní série Dům, ve kterém... s názvem Osm dní Šakala. V recenzi na první knihu jsem psala, že jsem z ní poněkud zmatená a doufám, že autorka mnohé v navazujícím dílu vysvětlí. No, po přečtení Osmi dnů Šakala jsem ještě zmatenější a vím toho snad ještě méně.
I když to možná malinko přeháním. Tato kniha je rozhodně přehlednější a stravitelnější než předchozí.

Ve Smečce ze čtvrtého pokoje je hlavním vypravěčem příběhu chlapec jménem Kuřák. Ten se objevuje i zde, ovšem byla mu odebrána hlavní role. Ještěže tak. Pokud jsem ho dříve označila jako nezajímavého, tak nyní u mě získal nálepku "nesnesitelný". Jeho chování je vyloženě otravné a já jsem vděčná za to, že pasáží měl pouze poskrovnu. Autorka ani neměla důvod ho nadále využívat coby hlavní postavu příběhu. Smečka ze čtvrtého pokoje měla čtenáře do děje uvést a z toho důvodu autorka potřebovala vyprávět příběh z pohledu postavy, která je takové trochu ťululum a neustále se na něco ptá. Tuto úlohu Kuřák splnil na jedničku a prostřednictvím jeho nevědomosti byly čtenáři sděleny ty nejpodstatnější informace ohledně Domu a jeho obyvatel. V Osmi dnech Šakala podstatné informace jakž takž víme, proto autorka dala prostor ostatním postavám, které dosud setrvávaly v ústraní. Tudíž si můžeme užít bláznivé pasáže z pohledu Šakala Tabákího, tajemné pasáže z pohledu Slepce a samozřejmě nechybí ani můj oblíbenec Lord a další. Kniha je díky tomu pestrá a patrně každý si zde najde postavu a zápletku, která ho zajímá a na jejíž další průběh se těší.

Vzhledem k tomu, že uběhl nějaký čas od doby, co jsem si přečetla Smečku ze čtvrtého pokoje, mnoho detailů jsem zapomněla. Naštěstí jsem se během čtení chytala a nakonec jsem z hlubin paměti vylovila zaprášené vzpomínky. Skokani, Chodci, Les... nevím, jestli autorku za tak spletitý, nejasný a podivný příběh milovat nebo nenávidět. Spíš milovat, protože čtení Osmi dní Šakala bylo opět výjimečné. Druhou takovou knihu nenajdete.

Nechybí ani střípky z minulosti Šedého domu. Ne, že by se z nich dalo vyvodit něco světoborného, ovšem alespoň vím, co se stalo s Vlkem a Losem a k čemu se v Domě schyluje. A podle různých zmínek a náznaků to nebude nic pěkného. Sérii Dům, ve kterém... bych možná klidně zařadila do magického realismu, protože se zde prolíná realita s různými magickými prvky, některé věci jsou téměř snové a něco působí jako pěkně bláznivé halucinace. Navíc samotní obyvatelé domu, byť by se mělo jednat o děti, jsou taktéž jedna velká, zamotaná kapitola. Pijí, kouří, fetují... a vraždí. Ale klid není to žádná parta psychopatů, jen nevnímají svět tak, jako normální lidé. A snad ani v normálním světě nežijí. Dům je zkrátka samostatný vesmír, který je od reality oddělen. Má svá pravidla, zákony, vrtochy a podmínky. Šedý dům si žije svým vlastním životem a nějaký okolní svět je mu naprosto ukradený. Proto je taky pro jeho obyvatele těžké odejít. Doba odchodu nejstarších dětí (tedy hlavních postav příběhu a dalších jejich vrstevníků) se blíží. A v Domě vzrůstá napětí. V minulosti při odchodu z Šedého domu tekla krev a lidé přicházeli o život, tudíž si můžete domyslet, jaká nálada v Domě panuje.

Příběh se soustředí především na postavu Šakala Tabákího, s nímž prožíváme osm dní v Domě - odtud je ostatně také odvozen název knihy. Já mám Tabákího ráda. Je to taková ukecaná, bláznivá postava věčně v dobrém rozmaru. Ovšem Tabákího naprosto zastínila jedna ohromná věc, která se v knize odehrála: vyhlášení Nového zákona. Holky se vrátily!

Vím, že jsem si na nepřítomnost děvčat stěžovala v recenzi na první knihu. No, moje přání bylo vyslyšeno a autorka do děje zařadila děvčata. Sice až tak důležitou roli nemají, ale pár pasáží jim je přenecháno a jejich návrat dost narušil chod Domu. Kluci z nich byli samozřejmě celí pryč. Nutno podotknout, že i holky jsou stejně divné a zvrácené jako mužská část Domu, takže je hned o zábavu víc.

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tanicka04 tanicka04 | Web | 4. června 2017 v 17:18 | Reagovat

ahoj, krásní blog zvu tě na můj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama