Říkala jsem si, že by nebylo špatné zase po dlouhé době přidat nějakou povídku. Už dlouho před maturitou jsem psaní začala dost flákat a pořád jsem se tak nějak nedokopala k tomu, abych se vrátila k pravidelnému psaní.
Tahle jednorázovka mě napadla náhodou - možná díky druhému dílu Annabelle (který jsem stále neviděla a štve mě to), Má to být horor, ale přiznám se, že já horory fakt psát neumím, takže to moc strašidelné asi není. No jo, Stephen King ze mě nebude 

Je to jednoduchá povídka, nevymýšlela jsem žádný složitý děj ani zvraty, ale tak nějak doufám, že by i přes svou jednoduchost mohla nastartovat mou chuť psát.
Pojďme si hrát
Stěhovací vůz se vytratil za zatáčkou a spolu s ním zmizel i poslední majetek, který v jejich starém domě ještě zbýval. Všechny jejich věci putovaly do nového bydliště a Kate si stále nebyla jistá, jestli se na nový domov těší, nebo ne.
Kate přesunula pohled na dům, v němž strávila devatenáct let. I zvenčí působil prázdným, opuštěným dojmem a Kate bodlo u srdce. S tím obyčejným domkem měla spjatých tolik vzpomínek, které kvůli stěhování musela opustit. Samozřejmě k nechuti odejít přispěla i její sestra…
Kate si na svou mladší sestřičku Ashley pamatovala jen matně. Paměť jí zkalilo deset let, které uplynuly od sestřiny smrti. Kate tenkrát bylo devět, Ash o rok méně. Tragická nehoda ukončila sestřin mladý život jako blesk z čistého nebe a v Katině nitru otevřela rozšklebenou ránu, jež se dodnes nezahojila a stále bolela.
"Kate, podívej, co jsem ještě našla na půdě!"
Kate se otočila ke své matce a zaměřila se na věc, kterou žena nesla v náručí. Kate panenku poznala okamžitě. Patřila její sestřičce a po její smrti se pro Kate stala zdrojem útěchy. Nosila ji všude s sebou, dokonce ji pojmenovala Ashley. Nejspíš v naději, že jí zemřelou sestru nahradí.
Kate od matky panenku převzala a zkoumavě si ji podržela před očima. Panenčin porcelánový obličej byl bez jediné chybičky a ani léta na půdě jeho něžnou dokonalost nezničila. Panenčiny rysy byly jemné a krásné, jen zelené oči na Kate působily znepokojivě. Až příliš živě a uvědoměle. Kate od sebe hračku štítivě odstrčila a vrátila ji matce.
"Hoď ji do popelnice, nechci ji," řekla odmítavě. Dívala se, jak si vítr pohrává s panenčinými medovými loknami a volánky na růžových šatičkách.
"Ale Kate! Nemůžeš ji vyhodit, je to přece…"
Kate si vybavila všechny chvíle, které s panenkou strávila. Chovala se k ní jako k živé bytosti, téměř jako k vlastní sestře. Vedla s ní dlouhé rozhovory, brala ji na procházky a to vše s takovou intenzitou, až se rodiče báli, jestli je duševně v pořádku. Naštěstí ji to po dvou letech přešlo, především díky tomu, že si Kate našla nejlepší kamarádku a ta jí pomohla vyrovnat se s prázdnotou, která jí zbyla po sestře. Panenka Ashley tak zůstala trčet na polici v jejím pokoji a jakmile Kate začala podléhat pubertálním rozmarům a svůj pokoj jim přizpůsobovat, skončila panenka na půdě.
"Já vím, co to je, mami, jen…" Kate se odmlčela. Nemohla matce přece říct, že má nyní z panenky špatný pocit. Vždyť by byla k smíchu! "Víš co? Máš pravdu. Dej mi ji, naložím ji do kufru auta, ano?"
Matka jí s úsměvem předala panenku a zamířila zpět do útrob domu, aby vše ještě naposledy zkontrolovala nebo se rozloučila. Kate však nezamířila k autu. Nenápadně došla za dům, kde stála řada popelnic. Otevřela víko jedné z nich a natáhla ruku s panenkou.
"Promiň, Ashley," omluvila se hračce a pustila ji do hromady odpadků. Kate se chystala vrátit víko na své místo a překvapeně zamrkala. Zdálo se jí to, nebo panence po tváři stékala slza? Zavrtěla hlavou a popelnici zavřela. Pitomost. Zřejmě se panence dostala na tvář nějaká nevábná tekutina. Ano, tak to bylo.
Ozvalo se zatroubení doprovázené otcovým netrpělivým hlasem: "Kate, kde vězíš?! Nebudeme na tebe čekat celej den!"
Kate se nadechovala k odpovědi, když za sebou uslyšela ránu. Prudce se otočila a spatřila převrhnutou popelnici. Ashley se válela mezi odpadky, lesklé vlasy rozcuchané. Skelné oči upírala přímo na Kate, která se roztřeseně nadechla a rozběhla se pryč.
Cestou do nového domu musela myslet na panenku. Na její tvář, když ležela na zemi. Možná, že začínala bláznit, ale přísahala by, že se panence v obličeji zračila jediná, planoucí emoce.
Vztek.
***
I´ve tried playing it cool
But when I´m looking at you
I can´t ever be brave
´Cause you make my heart race
Shot me out of the sky
You´re my kryptonite
You keep makig -
Kate rozespale na nočním stolku nahmatala vyzvánějící mobil. Než se jí to podařilo, stihla převrhnout budík a shodit na podlahu sluchátka.
V hlavě jí bušila pronikavá bolest. Už týden bydleli v novém domě a Kate si stále na nové prostředí nezvykla. Špatně spala, den co den se probouzela unavená a s kruhy pod očima. Každou noc ji pronásledovaly divné sny o sestře a panence. Přemýšlela, že začne brát prášky na spaní. Co nevidět měl začít školní rok a ona opravdu netoužila po tom, aby ho zahájila se vzhledem zombie.
"Prosím?" zeptala se mdlým hlasem a dlouze zívla. Kdo jí, ztraceně, může volat ve dvě ráno? Jestli se jednalo o nějaký přihlouplý vtip jejích přihlouplých přátel, vlastnoručně je zabije.
"Nazdárek, tady Ashley! Právě ležím v popelnici a je mi smutno." Hovor ukončen. Kate zmateně zírala na displej. Bolest v její hlavě neustupovala, tak je pokrčila rameny a uložila se zpátky do postele. Opravdu se jí v tuto dobu nechtělo řešit trapné vtípky.
O pár minut později se mobil rozezněl znovu.
I´ve tried playing it cool
But when I´m looking at you
I can´t ever be brave
´Cause you ma-
"Haló?!" štěkla Kate a drtila mobil v dlani. Zloba v ní bublala a ona v duchu proklínala volajícího.
"Nazdárek! Tady zase Ashley! Právě jsem na cestě k tobě. Pořád mi je smutno."
Kate s bušícím srdcem zkontrolovala číslo volajícího. Skryté číslo. Odhodila mobil na postel a prohrábla si rukou vlasy. Telefonát ji znervóznil. Ospalost z ní opadla. Celá situace se začínala vyvíjet divně.
Vyzváněcí tón se ozval potřetí té noci. Kate roztřesenou rukou hovor přijala.
"A-ano?"
"Nazdárek, znovu Ashley! Právě jsem před tvým domem. Už mi není tak smutno."
Kate vyskočila z postele a pelášila k onu, tentokrát opravdu vyděšená. S trhnutím odhrnula závěsy a vykoukla na ulici ozářenou zlatavou září pouličních lamp. Spatřila sousedovic kočku, jak přebíhá přes silnici, ale jinak nikde nebylo ani živáčka. Zato mobil, který držela v ledových prstech, spustil počtvrté.
"Ashley?" zašeptala třesoucím se hlasem.
"Ano, tady Ashley. Nazdárek Kate. Jsem moc, moc, moc naštvaná. A právě stojím přímo za tebou. Pojďme si hrát…"
Schválně jsem nechala takový neurčitý konec. Myslím, že kdybych pokračovala a popisovala, co se stalo po příchodu panenky Ashley, akorát bych tím celou povídku zkazila. Takhle nechám pracovat vaši fantazii, můžete si domyslet, jak si Ashley s Kate pohrály 



