Dvůr mlhy a hněvu (Sarah J. Maas)

15. září 2017 v 16:33 | Mira
Základní informace:
Originální název: A Court of Mist and Fury
Série: Dvůr trnů a růží
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 664
Překlad: Ivana Svobodová
Vydáno: 2017
Oficiální anotace:
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid. A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?


Recenze:
Tak konečně jsem se taky odhodlala pustit se do této na pohled velmi tlustě vyhlížející bichle. Musím říct, že ačkoliv má kniha 664 stran, tak jsem ji měla přečtenou dost rychle. No jo, Sarah J. Maas, co jiného čekat.

Dvůr mlhy a hněvu se dá definovat jako jedno velké překvapení a to ve více ohledech. S. J. Maas změnila mnoho věcí, které se z předchozí knihy zdály být jasné a pevně dané. Především to schytaly vztahy mezi postavami.
Ve Dvoru trnů a růží je láskou hlavní hrdinky vílí vladař (teď mě zajímá, jak se nazývá víla mužského pohlaví... vílák?) Tamlin. Já už jsem ho neměla ráda z dřívějška, proto jsem ani nečekala, že bych si ho v této knize oblíbila. Ovšem překvapilo mě, že má nechuť k němu vzrostla do gigantických rozměrů. S tímhle chlápkem je zkrátka všechno špatně a jsem ráda, že se v knize moc neobjevoval. Feyre mu při první příležitosti frnkla na Noční dvůr za mým oblíbencem Rhysandem.
A právě v tom okamžiku kniha nabrala úplně jiný rozměr. Rhys a jeho dvůr jsou v prvním dílu prezentování jako ti zlí, ale tady vyjde pravda najevo. Příslušníci Dvora snů, tedy Rhysovi nejbližší přátelé a rodina, jsou neuvěřitelné osobnosti. Něco jako parta ze Skleněného trůnu. Různorodé charaktery, které nenudí a které si valná většina čtenářů oblíbí. Navíc už jen chod Dvora snů je mnohem lepší než to, s čím autorka přišla v předchozí knize. Jarní dvůr zkrátka není ideální místo, ačkoliv se zdálo být tak malebné, a Tamlin není ideální vladař.
U Dvora trnů a růží jsem si stěžovala i na vztah mezi Tamlinem a Feyre, protože příliš romantický nebyl. Stavěl spíš na prudké, spalující vášni, touze a přitažlivosti. Asi nebude spoilerem, když vám povím, že jim to neklaplo (jinak by Feyre koneckonců nezdrhla). A nepovažuju za spoiler ani to, že se v knize vyvíjí vztah mezi ní a Rhysem (dává to smysl, když je kniha inspirovaná příběhem o Persefoně a Hádovi). Tomu říkám romantický vztah založený na bezmezné lásce, oddanosti a důvěře! Tamline, dívej se a uč se!
I když musím říct, že S. J. Maas to zase docela přehání se sexem. Já nevím, co ji to popadlo, ale její erotické scény jsou většinou dost přehnané. A taky netuším, jestli je ulítlá na nabušené chlapy, ale číst pořád dokola o "silných stehnech", "širokých, svalnatých zádech" (a někdy hůř o "velkém, krásném údu") je už únavné. To nebere v potaz, že existují i jiné typy mužské postavy?

Asi nejvíc na mě však zapůsobil začátek knihy, kdy Feyre prožívala posttraumatický šok a stala se z ní doslova troska. Autorka opravdu zvládla popsat všechny ty negativní pocity, veškerou mizérii, kterou Feyre prožívala. Nebylo to pro ni lehké i z toho důvodu, že si zvykala na nové vílí tělo a občas se objevovala magie darovaná vladaři Prythianu. Nedá se říct, že bych Feyre nefandila - naopak jsem ráda, že se z ní stala nesmrtelná víla a že zvládla traumatické zážitky překonat - ale Feyre jsem si oblíbila z toho důvodu, jak lidská byla. Lidská, slabá a přece v sobě našla vždy dost síly a důvtipu, aby přežila. Úplný opak Aelin ze Skleněného trůnu. Ovšem tuto její stránku autorka v této knize pohřbila. Feyre je neuvěřitelně mocná, no, a už to není ta Feyre z předchozího dílu.

Děj knihy je opravdu zajímavý a předchozí díl oproti němu vypadá jako nepropracovaná pohádka pro mrňata, jak už jsem napsala do Wrap Up srpen. Líbí se mi, kam autorka příběh směřuje, a myslím, že následující díl bude opravdu epický. A konec této knihy je naprosto legendární.

Jediné výhrady mám asi k dlouhým "vysvětlovacím" pasážím, při nichž už mi šla kolikrát hlava kolem z toho velkého množství informací. Tyhle dlouhé úseky by chtělo dávkovat nějak mírněji

Hodnocení:

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama