Výlet na statek Pohádka 1/2

17. září 2017 v 16:30 | Mira |  Myšlenkové pochody
Když už jsem tento článek tak dlouho odkládala, tak jsem se ve čtvrtek rozhodla, že si sednu k notebooku a prostě od něj nevstanu, dokud tento článek nedopíšu. Jak vidíte, zvládla jsem to a tady máte výsledek Smějící se Dnes se stěhuju do Olomouce na kolej a zítra mě čeká první školní den na Univerzitě Palackého. Vysokoškolský život, juchůůů Smějící se Pokud se stane něco zajímavého, nebo pokud budu mít nutkavou potřebu se o nový životní styl podělit, třeba vyjde článek na toto téma Smějící se

Limit na blogu už mě opravdu štve. Článek se mi líbí takový, jaký je, a nezajímá mě, že překročil znakový limit. Nic zkracovat nehodlám a počet fotek taky nesnížím! Smějící se Proto je zase rozdělený.



Před nedávnem jsem zveřejnila tento článek týkající se deseti strašidelných míst, která bych jednou ráda navštívila. No, 23. srpna jsem si z této desítky mohla jedno místo vyškrtnout. A pokud nadpis článku nelže (jako že nelže), tak tímto místem je právě statek Pohádka.
Původně jsem sem chtěla vecpat ještě něco málo ohledně historie statku, ale buď se mrkněte na můj článek o strašidelných místech, nebo použijte google, tady tím nebudu zabírat místo Smějící se
Upřímně řečeno nejděsivější na tom výletě nebylo ani tak prozkoumávání odlehlé a údajně prokleté stavby, ale cesta. Autem nám trvalo téměř pět hodin, než jsme se dopravili do cíle. Navíc mého sedmiletého bratra (kvůli němuž jsme na statku nemohli přenocovat, jak bylo původně v plánu) jízda přestala bavit už po dvou hodinách a ty zbývající tři se tak staly utrpením. Vážně jsem uvažovala, že vyskočím za jízdy a dojdu to pěšky Smějící se
Na druhou stranu musím říct, že jsme vychytali krásné počasí. Příjemné teplo, sluníčko... ideální na výletování. Ačkoliv pro výpravu na strašidelné místo by se spíš hodilo, aby bylo zataženo, oblohu křižovaly blesky a kvílel vítr - atmosféra by hned byla lepší.


Na Pohádku nevede žádná přímá cesta, takže jestli se tam toužíte podívat, připravte se na procházku po lese. A hlavně si vezměte odpovídající oblečení. Já hloupá jsem se nechala ovlivnit počasím a vyrazila v kraťasech. Sice mi nebylo vedro, ale tím veškeré výhody mého outfitu končily. Naše malá skupinka totiž zabloudila (nikdy nevěřte GPS Smějící se ), a tak jsme si cestu značně zkomplikovali. Především úsek, kdy jsme se prodírali ostružiním, jsem si užila. Všechny ty trny a krvavé šrámy na nohách... Později jsme zjistili, že se ke statku dá dostat o dost pohodlněji, jenže jsme si toho nevšimli. Smůla, no.
Samotný statek stojí na hezké louce, je lehce dostupný (jen my skákali přes potok, než jsme našli správnou přístupovou cestu) a za slunného dne působí téměř přívětivě...


...dokud nepřijdete blíž.


Budova je dost zchátralá a její interiér svědčí o častých návštěvách. Na zdech jsou načmárané docela zajímavé kresbičky. Tato konkrétní se líbila Dendě, tak ji sem dávám.



Tady to utnu a pokračování najdete hned v následujícím článku Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama