close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Romeo a Julie (rozbor)

22. prosince 2017 v 20:23 | Mira |  Studentský koutek
Jelikož recenzi dnes nestíhám, tak aspoň přidávám prvního Shakespeara Smějící se Jinak vám všem přeju šťastné Vánoce a krásně prožité svátky Usmívající se



Romeo a Julie

William Shakespeare: Byl významný anglický dramatik, představitel alžbětinského dramatu a autor 37 her a 154 sonetů. Přesné datum jeho narození není známé, ovšem díky záznamům v matrice kostela Nejsvatější Trojice se ví, že byl pokřtěn 26. dubna 1564. Mnoho historiků se domnívalo, že se narodil o tři dny dříve, tedy 23. dubna 1564, proto se v tento den oficiálně slaví jeho narozeniny. Narodil se v anglickém městečku Stratford nad Avonou do rodiny úspěšného rukavičkáře. V osmnácti letech se oženil s o osm let starší Anne Hathawayovou, s níž měl tři děti: dceru Susann a dvojčata Hamneta a Judith. Hamnet v jedenácti letech zemřel (je možné, že to poznamenalo Shakespearovu tvorbu, jméno Hamnet je podobné Hamletovi).
Mezi lety 1585 a 1592 mizí Shakespeare ze všech historických záznamů. Toto období je označováno jako tzv. "ztracená léta".
Někdy kolem roku 1592 přijel do Londýna, kde v divadelní skupině Služebníci lorda komořího působil jako herec a dramatik. Po smrti královny Alžběty I. v roce 1603 získala společnost privilegium od krále Jakuba I. a přejmenovala se na Královskou společnost. Shakespeare byl natolik úspěšný, že se stal spolumajitelem známého londýnského divadla Globe Theatre.
Po dvaceti letech práce v Londýně se Shakespeare vrátil do rodného Stratfordu, kde v roce 1616 v dvaapadesáti letech umírá.
Shakespearovu tvorbu můžeme rozdělit do dvou období, jejichž předělem je rok 1600: 1. období - nese se plně v duchu renesance, dominují mu veselohry (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Jak se vám líbí, atd…), historické hry s náměty z anglických a starověkých dějin (Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius Caesar, Titus Andronicus), ovšem vzniká tu i romantická tragédie Romeo a Julie. 2. období - nastává obrat v tvorbě, vytrácí se optimismus a přichází zklamání a pesimismus, s nímž se pojí Shakespearovi nejslavnější tragédie (Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra), na sklonku života přichází jakési smíření (Zimní pohádka, Bouře).
Kolem Shakespeara se dosud vznáší několik záhad. Stále existují jisté pochyby o jeho identitě a autorství. Některým lidem připadá nepravděpodobné, že by prostý člověk dokázal vytvořit takřka nesmrtelná díla, která jsou dodnes oblíbená. Někteří odborníci tvrdí, že Shakespeare musel být někdo ze staroanglické šlechty. Nejžhavějším kandidátem je hrabě Edward de Vere.

Charakteristika: Tragédie rozdělená do pěti dějství. Zobrazuje společnost, kde se každé vybočení z uzavřeného rodového kruhu přísně trestá. Roli zde hraje také majetek, moc, pýcha, atd… Proti tomu autor staví čistou lásku, která však nemá možnost v takovém prostředí vydržet a podléhá nenávisti, zlobě a končí smrtí. K vytvoření patřičné atmosféry autor mj. využívá kontrastů - láska x nenávist, den x noc, světlo x stín.
Shakespeare děj sám nevymyslel. Mnoho motivů obsažených v této hře pochází již z období antiky. Podobný příběh existoval také v Itálii na konci 15. století. Avšak poprvé tento příběh sepsal jako novelu v roce 1530 italský autor Luigi da Porto. Později byla vytvořena ještě celá řada zpracování, ovšem to Shakespearovo je zajisté nejslavnější a nejlepší.

Téma: Láska si vždy najde cestu a překoná všechny překážky.

Motivy: Láska, nenávist, smrt, střet mladých a starých, citu a rozumu.

Děj: Příběh vypráví o Romeovi z rodu Monteků a o Julii z rodiny Kapuletů. Romeo se se svými přáteli zúčastnil plesu, který pořádala rodina Kapuletů, i když věděl, že je to velice nebezpečné. Na plese se zamiloval do jediné dcery Kapuletů Julie, které bylo pouhých čtrnáct let. Julie, aniž věděla, že je Romeo z rodu Monteků se do něho také zamilovala.
Bratranec Julie Tybalt Romea poznal a urazilo ho, že si Montekové dovolili navštívit jejich karneval. Během noci si Romeo a Julie vyznali lásku. Romeo domluvil sňatek s mnichem Lorenzem na týž den odpoledne. V ten samý den vyvolali Kapuleti hádku s Monteky. Došlo k boji a Tybalt zabil Mercuzia, přítele Romea. Romeo chtěl smrt přítele pomstít a Tybalta zabil, kvůli čemuž byl vyhnán z Verony. Druhý den rodiče Julii oznámili, že domluvili její svatbu s hrabětem Parisem. Julie se rodičům bála říci pravdu, a tak si šla pro radu za mnichem Lorenzem. Ten jí dal lahvičku s uspávajícím prostředkem, po jehož vypití vypadala jako mrtvá. Otec Julie posunul datum svatby o den dříve, a tak mnich Lorenz nestihl včas poslat zprávu Romeovi. Jakmile Romeův sluha zjistil, že je Julie mrtvá, rozjel se za ním, aby mu oznámil tuto zprávu. Před odjezdem si Romeo opatřil lahvičku s jedem, protože měl v úmyslu zemřít po boku své milované manželky. Po příjezdu k hrobce Kapuletů se Romeo střetl s Parisem, který se chtěl naposledy rozloučit s Julií. Romeo Parise probodl a ten zemřel. Romeo šel k márám na kterých ležela Julie a vypil lahvičku s jedem. Potom přišel mnich, protože se již měla Julie probudit. Když ale zahlédl mrtvého Romea, snažil se ji co nejrychleji odvést. Julie však Romea také spatřila a nechtěla nikam odejít. A protože se ozývaly hlasy stráže, kterou přivolal Parisův sluha, odešel mnich bez Julie. Ve svém žalu se Julie probodla Romeovou dýkou.
Smrt obou novomanželů přinesla usmíření oběma znepřáteleným rodům. Kapulet slíbil vystavět zlatou sochu Romea a Montek zlatou sochu Julie.

Jazyk a styl:

- jazyk spisovný, citově zbarvené výrazy

- próza i poezie

- přímá řeč - dialogy, monology

- řečnické otázky (Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?)

- přirovnání (Tu se Romeo vymrštil jako střela.)

- archaismy (Ni to, ni ono..)

- metafora= obrazné pojmenování na základě vnější podobnosti (Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď...)

- hyperbola= nadsázka, přehánění

- apostrofa= oslovení nepřítomné osoby, ideje nebo věci

- tzv. shakespearovské drama, znaky:
  • blankverse= nerýmovaný pětistopý jamb bez slok
  • po vzoru antiky využívá chór (=sboru komentujícího děj) - prolog, posouvání děje
  • zaměřuje se na pozemský život, ne na náboženská témata
  • tragika vyplývá z konfliktu a nepříznivých podmínek
  • nedodržuje antickou zásadu tří jednot: času, místa, děje
  • zaměřuje se na témata, která jsou aktuální i dodnes (touha po moci, láska, …)
  • jeho postavy mají kladné i záporné vlastnosti, žádná není čistě kladná či záporná → uvěřitelnost
  • důležité postavení mají i ženy, které v rozporu s tehdejšími zvyklostmi bývají nezávislé a silné
  • na jeviště smějí pouze muži
- klasické divadelní uspořádání: expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

Kompozice: Chronologická. Začíná prologem.

Místo a prostředí děje: 14. století, italské město Verona.

Postavy: Romeo - čestný, odvážný mladík s poetickou duší; Julie - mladá, tvrdohlavá dívka; Mercuzio - bojovný a agresivní, příbuzný vévody, přítel Romea; Tybalt - horlivý a pomstychtivý bratranec Julie; Paris - mladý, milý, upřímný a vytrvalý šlechtic, příbuzný vévody

Literárně-historický kontext: Vrcholné období anglického divadla spadá do tzv. alžbětinské doby, která nese svůj název po anglické královně Alžbětě I.. Je tak označováno období nejen za vlády této královny, ale i jejích nástupců Jakuba I. a Karla I. . V této době herci, kteří dosud byli pouze kočovní, získali na vážnosti a pod patronát je přijímali urození lidé, některé i sama královna Alžběta I..
Docházelo ke vzniku profesionálních divadelních společností, které od roku 1576, kdy v Londýně vzniklo první stálé divadlo The Theatre, měly vlastní stálou scénu (do té doby se hrálo v kostelech, později na ulicích, návsích a náměstích, po hospodách, v lepším případě pak v zámcích, šlechtických a měšťanských domech nebo v londýnských právnických kolejích). Rok nato získal Londýn druhé divadlo The Curtain, v němž účinkovali i herci Shakespearovy skupiny Služebníci lorda komořího, než roku 1598 nebo 1599 přesídlili na jeviště nového divadla The Globe.
Atmosféra tehdejšího divadla se od současné dost lišila. Jedlo se, pilo a povídalo a kvůli absenci kulis záleželo jen na kvalitách díla a jeho autora a schopnostech herců zaujmout diváky, kteří svou nelibost vyjadřovali nejen pískáním, křikem a dupáním, ale nezřídka i "odstřelováním" herců čímkoliv, co bylo zrovna po ruce. Navíc v okolí divadel panovala silná zábavní konkurence tzv. krvavých tragédií, které vznikly ze středověkých mirákulí (životy a činy světců) a které si libovaly v krvavých vraždách, mučeních, intrikách a mstách, oblíbených veřejných poprav, zápasů v medvědích arénách, prostituce, takže nebylo jednoduché získat na svou stranu lidové publikum.

Současníci: John Heywood (Hra o lásce), Thomas Kyd (Španělská komedie), John Lyly, John Fletcher (Věrná pastýřka), Thomas Midleton (Hra v šachy), Christopher Marlowe, George Peele.

Vliv díla: Příběh byl mnohokrát zfilmován, stal se námětem baletů, oper, symfonických básní i muzikálu West Side Story.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama