aka pět knih, u nichž lituju, že jsem si je letos přečetla. Popravdě mi přijde, že jsem letos četla celkem fajn knihy. Většina mě bavila a nemůžu si stěžovat, ale i tak jsem našla tuto pětici, po které bych znovu už ani náhodou nesáhla.
Btw dokončila jsem Reading Challenge na Goodreads :3 Letos sice jen padesát knih, ale i tak jsem spokojená 

120 dnů Sodomy (Markýz de Sade)
Tato kniha je hodně... výjimečná. Markýz de Sade napsal fakt hodně osobité dílo. Bohužel já jsem zrovna typ člověka, který na tuto knihu nemá žaludek. Tedy ze začátku to šlo, ale postupně příběh začínal nabírat vážně nechutné obrátky a já jsem ráda, že mi 120 dnů Sodomy nezpůsobilo psychickou újmu.

Alenka v Říši zombií (Gena Showalter)
Alenku v říši divů mám ráda. Zombíky mám ráda. Alenku v Říši zombie nemám ráda. Kde se stala chyba? Toť otázka.
Možná kdyby v knize opravdu převažovali zombie, napětí a akce, tak by si ji i oblíbila. Jenže tady jsem se dočkala akorát puberťácké love story ze střední školy, kdy si na obyčejnou holku samozřejmě dělá zálusk největší krasavec a bad boy v širokém okolí a ona je z něj celá paf. Ale aspoň to občas byla sranda. Některé dialogy stály za to.

Caraval (Stephanie Garber)
Další údajná pecka. Pro mě však jedno velké zklamání. Postavy - katastrofa, slibovaná magická atmosféra - nic moc. Kéž by to nebyla série.

Znamení zrodu (Vladimír Macura)
Zase trošku jiný žánr. Povinná kniha pro každého bohemistu, která docela detailně popisuje různé aspekty národního obrození. Bohužel já k ní měla odmítavý přístup už z principu a ani během čtení si mě Macura nedokázal získat. Sice tam bylo pár zajímavostí, které mě bavily, ale celkově jsem ráda, že jdu Znamení zrodu zítra vrátit do knihovny.

Ostře sledované vlaky (Bohumil Hrabal)
Čteno ještě na střední škole. Ráda bych popsala, co přesně se mi na knize nelíbilo, ale pravdou je, že si z ní nepamatuju ani ň. Řekněme, že mě nezaujal ani příběh, ani Hrabalův styl. Možná mu ještě někdy dám šanci, ale prozatím ne.



