close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lži o vysoké škole

16. února 2018 v 20:33 | Mira |  Myšlenkové pochody
Vím, že má být recenze. Ale... nějak se mi nepodařilo ji dopsat. Takže jsem páteční a nedělní článek prohodila. Recenze vyjde v neděli Mrkající


Jelikož už mám za sebou první semestr, tak jsem se rozhodla sesmolit článek týkající se vejšky.

Víte, v pomaturitním období, kdy už bylo jasné, že jsem teda na vejšku přijatá, jsem začala shánět různé informace o vysokoškolském životě. Zdrojem mi byl internet - jak jinak - a moji starší kamarádi, kteří už nějaký ten rok na vysoké mají za sebou. Až po uplynutí nějaké doby mi došlo, že jsem jejich řečem (nebo v případě internetu textům) neměla věřit. O něco níž najdete devět nejčastějších lží týkající se vysoké školy, které mi byly předhazovány.

Btw berte to dost s rezervou. Každá vysoká je jiná. Každý obor je jiný. Takže spousta věcí v článku uvedených nemusí sedět. Tohle jsou jen mé subjektivní názory.

Lež číslo jedna: "Nemusíš tam chodit."
Nejčastějším tvrzením, které mi vyplivl internet a o kterém se zmiňovali i moji přátelé, bylo to, že za celý semestr se ve škole nemusím téměř ukázat. Jasně. Největší kec pod sluncem. I na vysoké se hlídá absence, takže žádné chillování doma nebo na koleji. Samozřejmě se mnoho předmětů vynechávat dá, přednášky jsou většinou nepovinné, ale v mém případě se učivo na přednáškách lišilo od učiva v seminářích, takže jsem tam chodit musela. Jak tragické.

Lež číslo dva: "Do školy až na dvanáctou."
Když si vzpomenu na všechna ta rána, kdy mě budík vyhnal z vyhřáté postele v naprosto nekřesťanskou hodinu (o půl sedmé), abych se na osmou doplazila na fakultu s temnými kruhy pod očima a vražednou náladou... Určitě je dílem Satana, že ty nejzajímavější semináře začínají takhle brzo, takže z nich stejně nikdy nic nemám, protože tu hodinu a půl semináře trávím v polospánku a s myšlenkou na moje spolubydlící, které si vyspávají.


Lež číslo tři: "Nikdo tě tam nevodí za ručičku."
Podle toho, co mi o vysokoškolských vyučujících všichni říkali, jsem si je představovala jako smečku diplomovaných hyen, které netouží po ničem jiném, než nebohé studentíky trápit a pomalu jim ničit jejich ambice a sny. Naštěstí i tohle se ukázalo jako mylné. Na mém oboru máme vážně skvělé vyučující, kteří mi vždy pomohli, když jsem potřebovala. Jeden z nich ze mě musel mít obzvlášť radost, když jsem mu na pokraji nervového zhroucení psala tři maily ohledně referátu - asi proto se na mě tak soucitně usmíval, když na mě narazil na chodbě.
Musím říct, že naši páni doktoři a paní doktorky (a magistři a magistry, docenti a docentky atd., atd.) mají ke svým studentům mnohem lepší přístup, než měla většina učitelů na naší střední škole.

Lež číslo čtyři: "Zkouškové je horší než maturita."
Opět budu psát čistě za sebe a svůj obor, když řeknu, že to zase taková hrůza nebyla. Samozřejmě o úplnou procházku růžovou zahradou nešlo, ale zase že bych se nervově hroutila, to ne. Na začátku semestru jsem si říkala, že se budu učit průběžně, jenže to nějak... ehm... nevyšlo. Vše jsem se učila na poslední chvíli a zvládla jsem to více než dobře.


Lež číslo pět: "Párty, párty, PÁRTY!!!"
Pokud si zrovna nekazíte náladu učením na zkoušky, tak je vejška jedna velká nekončící párty. To zrovna. Tedy, vím o lidech, kteří to takhle skutečně měli a zvládli kalit téměř non stop, ovšem já a moji známí jsme se z výuky většinou vrátili tak vyšťavení, že na nějaké juchání v nočním klubu jsme se necítili. Udělali jsme úkoly, možná si šli někam v klidu posedět, ale spíš to vždy skončilo tak, že jsme se spolubydlícími koukaly na film na pokoji. Taková domácí pohodička.


Lež číslo šest: "24/7 v knihovně."
Každý mě varoval, že v knihovně téměř strávím mládí. Že budu ronit pot, krev a slzy, zatímco pomalu budu přicházet o zrak nad věd zapomněných svazky (kdo poznal aluzi na Havrana, no? Smějící se ) a má páteř se bude hroutit a kroutit obratel po obratli. V prvním semestru jsem byla v knihovně celkem často, ovšem navštěvovala jsem tam pouze naše krásné studovny Nebelvír a Zmijozel a vůbec jsem nemusela hledat materiál k výuce mezi chaoticky vyhlížejícími regály.

Lež číslo sedm: "Každý sám za sebe."
Taky mi okolí celkem často tvrdilo, že na každý předmět budu s jinými lidmi, takže bude nemožné si najít nějakého parťáka, se kterým bych mohla sedět. Hrozná blbost. Našla jsem si tam hned partu kamarádek, s nimiž v lavici jsem strávila celý semestr.

Lež číslo osm: "Vysoká tě naučí samostatnosti."
Kéž bych si tak vzpomněla, kdože mi tvrdil, že se na vysoké naučím uklízet, vařit, prát, žehlit a já nevím, co ještě. Upřímně, uklízení mi problém nedělá, z našeho pokoje to asi nejvíc hrotím - zametám a utírám prach každou chvíli. Ovšem polní podmínky kolejí, kde v našem případě připadá na kuchyňku celé jedno patro hladových krků, mě k vaření teda nedokopalo. Spíš mě naučilo si vážit bohaté domácí krmě. Navíc jsem lempl a většina mých pokusů o nápodobu Pohlreicha končí zděšeným výkřikem: "Mamííí! Ono to bublá!"

Lež číslo devět: "Koleje - ženy, víno, zpěv."
O volných mravech na koleji jsem slyšela téměř legendy. Je pravda, že občas se z okolí ozývá hluk a já si říkám, jestli náhodou nějakého toho studentíka jeho spolubydlící nevraždí, avšak většinou převládá relativní klid. Na naše vysokoškolské koleje si nemůžu stěžovat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama