Oficiální anotace:
Čím temnější nebe, tím jasnější hvězdy.
Jsem obklopená ze všech stran pouští. Jsem vězeň písku a slunce. A už nemůžu věřit ani své rodině.
Chorásán se ocitl na pokraji války a Šeherezáda kvůli temné kletbě opustila královský palác a i svou lásku, Chálida. Vrátila se ke své rodině a do bezpečí. Brzy ale zjistí, že už nemůže věřit ani svým přátelům a že ji vězní lidé, které miluje. Dokáže najít způsob, jak se vzepřít hrozivé kletbě a neztratit svou velkou lásku? A je vůbec možné zabránit tomu, aby umírali další nevinní?
Jsem obklopená ze všech stran pouští. Jsem vězeň písku a slunce. A už nemůžu věřit ani své rodině.
Chorásán se ocitl na pokraji války a Šeherezáda kvůli temné kletbě opustila královský palác a i svou lásku, Chálida. Vrátila se ke své rodině a do bezpečí. Brzy ale zjistí, že už nemůže věřit ani svým přátelům a že ji vězní lidé, které miluje. Dokáže najít způsob, jak se vzepřít hrozivé kletbě a neztratit svou velkou lásku? A je vůbec možné zabránit tomu, aby umírali další nevinní?
Recenze:
Taky na některé knihy občas nemáte tu správnou náladu, a tak vám doma leží na polici a lehá na ně prach? Já občas tyhle antiknižní náladičky mívám a Růže a dýka je jednou z jejich obětí. Tuto knihu mám… od Vánoc? Asi ano. A od Vánoc uběhlo více než půl roku. I když je pravda, že jsem tento rok obecně čtení knih dost flákala.
Ale Růže a dýka je už konečně přečtená a já vám přináším recenzi.
Přiznám se, že na předchozí díl, Pomsta a rozbřesk, si pamatuju jen matně. Když jsem ho přečetla, tak jsem asi měla pocit, že potřebuju další díl co nejdřív, jinak to nepřežiju. Ale přežila jsem a co víc, zase tolik odvařená jsem z této knihy nebyla. Nedá se upřít, že je pěkně napsaná, ale asi jsem od závěrečného dílu čekala mnohem víc.
První polovina knihy je dost vleklá a většina děje se odehrává celkem "lážo plážo". Určité pasáže by bylo dobré zkrátit, aby děj nabral trochu tempo a obrátky. Na druhou stranu jsem ocenila, že autorka psala z pohledu více postav. Kromě Šeherezády tak dostali prostor například Chálid a Tárik. Samozřejmě to také snižuje dynamiku děje, ovšem čtenář zase ví, co se děje mimo působnost Šeherezády.
Na konci knihy příběh sice tempo opravdu nabírá, ale celé mi to připadalo trochu odfláklé. Myslím, že akční pasáže jsou autorčinou Achillovou patou a příliš v nich nevyniká. Spíše na mě působí jako někdo, komu sednou popisy krajin, pocitů atd., ale jak dojde na bitvu, tak si neví rady. Nebo jsem jednoduše rozmazlená z ostatních fantasy knih typu Skleněný trůn, Trnový princ a jiných, kde se na akčnost klade poměrně velký důraz. Možná to je důvodem, proč mi závěr knihy nepřišel jako nervy drásající drama. Emoce ve mně vzbudila jedna pasáž, která byla vážně smutná, ale nijak nesouvisí s hlavními hrdiny příběhu. Samozřějme nebudu spoilerovat, o co šlo.
I přes to všechno jsem knihu hodnotila čtyřmi hvězdičkami. Vážně se mi líbí autorčin styl. Navíc to není tradiční evropská či americká fantasy a zasazení příběhu do jiného, atypického prostředí, má zkrátka svoje kouzlo. Nemůžu si stěžovat ani na postavy, které jsou docela sympatické (ažna ty, které logicky sympatické být nemají). Našlo se i pár překvapivých momentů a nečekaných zvratů.
Nakonec se dá říct, že jsem vlastně svým způsobem spokojená. Minimálně nelituju, že jsem si tuto duologii přečetla.
Hodnocení:




